tag:blogger.com,1999:blog-4149598252718416852024-02-19T23:39:36.557+06:30အိပ္မက္အိမ္အိပ္မက္အိမ္http://www.blogger.com/profile/06823885790409574172noreply@blogger.comBlogger325125tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-14742819182672945162013-12-16T00:36:00.001+06:302022-04-20T00:28:53.280+06:30ယုဇန ခင္ပ်ိဳ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: Zawgyi-One;"><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>JA</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
<w:UseFELayout/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--></span><br />
<span style="font-family: Zawgyi-One;"><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<o:shapedefaults v:ext="edit" spidmax="1026"/>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<o:shapelayout v:ext="edit">
<o:idmap v:ext="edit" data="1"/>
</o:shapelayout></xml><![endif]-->
</span><br />
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: Zawgyi-One;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;">က်ေနာ္
နွစ္သက္ခံုမင္တဲ႔ ဝတၳဳတိုေလးကို ျပန္လည္မွ်ေဝခံစားျခင္းမွ်သာ ျဖစ္ပါသည္။</span></span></div>
<span style="font-family: Zawgyi-One;">
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;">ေဇာ္ေဇာ္ေအာင္</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;">ယုဇနခင္ပ်ိဳ(၁၉၈၇
ထုတ္ ဝတၳဳတိုစာအုပ္မွ)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;">ေရႊျခည္ေတြ
ပ်ပ်မိႈင္း၍ ေလာကတံတိုင္းမွာ အေမွာင္ညို႕ျပီ မခင္ပ်ိဳ။အရာရာမွာ အသင္႔အတင္႔ နွလံုးသြင္းတတ္ေသာ
ရင္႔က်က္ျခင္း အဆင္႔ တစ္ဆင္႔သို႔ ေရာက္ျပီဟု ကိုယ္႔ကိုယ္ကို ထင္ထားသည္။အထင္ဆိုသည္မွာ
ရွိတတ္စျမဲပါပဲ။ထို႔ျပင္လည္း အထူးသျဖင္႔ ဥေပကၡာတရားကို လက္ကိုင္ထားနိုင္သူဟုလည္း ထင္မိေသး၏။တစ္ခါတုန္းက
မခင္ပ်ိဳ၏ ထဘီအနား ခက္လိုက္ပံုသည္ ကၽြန္ေတာ္၏ အသည္းနွလံုးကို ယူေဆာင္သြားဖူး၏။သို႔ေသာ္လည္း
ခဏတာမွ်သာ ျဖစ္သည္။တက္မက္ျခင္းလား၊ ရသ ခံစားျခင္းလား မသိခင္မွာပင္ ကၽြန္ေတာ္႔အသည္းနွလံုးျပန္လာပါသည္။အခုေတာ႔
မခင္ပ်ိဳ ေန႔ဝင္ေတာ႔မည္ထင္ပါသည္။သြားၾကစုိ႕ ။ သြားၾကစို႔ မခင္ပ်ိဳ။ တစ္ေယာက္တစ္လမ္းစီ
ဆိုေပမဲ႔ ဆံုၾကဦးမွာ ေသခ်ာပါသည္။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 4;"> </span>……………….ဝ……………</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;">နီရဲေစးပ်စ္ေသာ
လက္ဖက္ရည္ပန္းကန္လံုးထဲမွာ နို႔နွစ္အဆီမ်ား ေဝ႔ေန၏။ခပ္ေဝးေဝးမွ ဆိုင္းတီးသံ ၾကားရသည္။ေအးျမေသာ
ေလထုကို ျဖတ္၍ ဆိုင္းတီးသံသည္ ခ်မ္းတုန္စြာေျပးလာ၏။မႏၱေလးျမိဳ႕၏ ညမ်ားထဲမွာ အနုပညာရနံ႕မ်ားေဝ႕ေန၏။ၾကက္ေသြးေရာင္
ကတီၱပါကားေပၚမွာေရႊျခည္ ေငြျခည္ ေဘာ္ၾကယ္စာလံုးေတြ ဝင္းလက္ ဖိတ္ဖိတ္ေတာက္ေနသည္။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သည္ေန႔ည မခင္ပ်ိဳ ဘယ္မွာ ကမွာလဲ။ ေရႊဘုန္းရွိန္မွာလား၊ပုလဲေငြေရာင္မွာလား၊ရံုေတာ္ၾကီးမွာလား၊မလြန္မွာလား၊
ေစ်းခ်ိဳမွာလား၊လူတစ္ေယာက္ရဲ႕ ရင္ထဲမွာလား။ဘာမွ မဟုတ္ေသာ သာမန္ေရေျမာင္းေလးျဖစ္ေပမယ္႔
ေရနီေျမာင္းသည္ လူေပါင္းမ်ားစြာ၏ အတြင္းေရးမ်ားကို ေက်ာက္တံုး ရႊံ႕ႏြံမ်ားၾကားမွာ သိမ္းဆည္းထားသူျဖစ္၏။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စိန္ျမင္႔လာ၍ ကၽြန္ေတာ္တို႔ နုၾကည္ရိပ္သာကို
သြားၾကသည္။ဟိုေကာင္ကို မေတြ႔၍ ေရနီေျမာင္းေဘးမွာ ညဥ္႔နက္ေအာင္ ထိုင္ၾက၏။စိန္ျမင္႔သည္
စကားမ်ားေပမဲ႔ စကားေျပာေကာင္း၏။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကဗ်ာအေၾကာင္း၊ လကၤာအေၾကာင္းေတြကို ေျပာသည္။နတ္ရွင္ေနာင္အေၾကာင္း၊အိုမာေခယမ္အေၾကာင္း၊နီရူးဒါးအေၾကာင္း၊
ေခတ္စမ္းကဗ်ာေတြ အေၾကာင္း ေျပာသည္။နယ္ခ်ဲ႕ဆန္႔က်င္ေရးနွင္႔ ကဗ်ာ၏ အလုပ္အေၾကာင္း လည္းေျပာသည္
ထင္၏။ ကၽြန္ေတာ္သည္ ၾကက္ေသြးေရာင္ ကတီၱပါကားလိပ္အေၾကာင္းကိုသာ စိတ္ေရာက္ေန၏။ပြဲေစ်းတန္းက
မုန္႔ေမာင္နွမ အိုးကင္းေညွာ္နံ႔ သင္းပ်ံ႕ပ်ံ႕ကေလးသာ စိတ္ကူးေနမိ၏။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>လထြက္ျပီ။ထူးထူးဆန္းဆန္း မွတ္မိေနသည္က
ထိုည ကၽြန္ေတာ္ မခင္ပ်ိဳကို သတိမရ။စကားစပ္လို႔လည္း မေျပာမိ။ ထေနာင္းပင္ကိုင္းဖ်ား လတစ္ျခမ္းခ်ိတ္ေသာ
အခ်ိန္တြင္ အခ်စ္အေၾကာင္းကို စကားစပ္မိၾက၏။စိန္ျမင္႔ႏွင္႔ ကၽြန္ေတာ္ သေဘာကြဲလြဲခဲ႔ၾကသည္။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 4;"> </span>………………..ဝ……………..</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အခ်စ္ဆိုတာ ဘာလဲ။ရႊန္းလဲ႔ညိုေမွာင္တဲ႔
အလိုမက်ေယာင္ေဆာင္တဲ႔ မ်က္ေစာင္းကေလးလား။ဗယ္တစ္ဆစ္ညာတစ္ဆစ္ ခ်ိဳးခ်လိုက္တဲ႔ လက္ေမာင္းသြယ္သြယ္ကေလးအဆံုးမွာ
ေကာ႔ညႊတ္ပ်ံတက္ေနတဲ႔ လက္ဖ်ားကေလးေတြလား။ဆလိုက္မီးအေျပာင္းမွာ တစ္ခ်က္ ဝင္းကနဲ လက္သြားတဲ႔
ရင္ညႊန္ဝါဝါကေလးလား။ဒူးကေလးေတြညႊတ္ျပီး ဒူးေပၚမွာ လက္နွစ္ဘက္တန္းတန္းခ်လို႔ ပခံုးကေလး
ဗယ္ညာလႈပ္လို႔ ဇာတ္စင္ေရွ႕ပိုင္းကို အေျပးကေလးထြက္လာတဲ႔ ဟန္ကေလးလား။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အခ်စ္ဆိုတာ မခင္ပ်ိဳရယ္၊ မ်က္နွာလား၊ ကိုယ္လံုးလား၊
အသံလား၊ ဟန္လား။အခ်စ္ဆိုတာ အေၾကာင္းတရားလား။ အက်ိဳးသက္ေရာက္မႈလား။လူေတြ ညာေျပာေနၾကတာပါ။တကယ္တမ္းေတာ႔
လူေတြဟာ ဘာသာစကားကို လံုလံုေလာက္ေလာက္ က်က်နန ေျပာတတ္လာတဲ႔ အခ်ိန္က စျပီး မုသားေတြ
မျမင္ေအာင္ ဖုံးဝွက္ဖို႔ ေနရာေကာင္းတစ္ခု ရခဲ႔တယ္ဆိုတာ ဘယ္ပညာရွင္ကမွ ေျပာသံမၾကားဖူးပါဘူး။အခ်စ္ဆိုတာ
ဘယ္ကလာ ေပးဆပ္ျခင္း ဟုတ္ရမွာလဲ မခင္ပ်ိဳရယ္။ရခ်င္တာ ယူခ်င္တာ ပိုင္ဆိုင္ခ်င္တာပါ။ ငါေတာ႔
ေပးဆပ္လိုက္ျပီလို႔ သူ႕ကိုယ္သူထင္ေနတဲ႔သူကိုေတာ႔ ထင္ေနပါေစေလ။ကၽြန္ေတာ္ေတာ႔ ရခ်င္တာ၊
ယူခ်င္တာ၊ ပိုင္ဆိုင္ခ်င္ တာပါ။<span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အဲဒီတစ္ညကလဲ အရင္ညေတြလိုပါပဲ။ မခင္ပ်ိဳ
ကၽြန္ေတာ္႔ကို ၾကည္႔ျပီး သီခ်င္းတိုေနတယ္လို႔ ထင္မိတာ ဟုတ္မဟုတ္ ေနာက္တခါ ျပန္စဥ္းစားမေနပါဘူး။မႏၱေလးျမိဳ႕ရဲ႕
တန္ေဆာင္မုန္းညေတြဟာ အားလံုး ကဗ်ာေတြခ်ည္းပါ။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>နွစ္ေပါင္းမ်ားစြာကတည္းက အျငိမ္႔မင္းသမီးေပါင္းမ်ားစြာဟာ
မႏၱေလးျမိဳ႕ တစ္ေနရာက ဇာတ္စင္ေပၚမွာ မီးေရာင္ေအာက္မွာ ကယင္းဆိုယင္းနဲ႔ ကဗ်ာေတြကို ဖန္တီးသြားခဲ႕ၾကပါတယ္။ပြဲျပီးမီးမွိတ္လို႔
ကားလိပ္ေတြ ေခါက္သိမ္းတဲ႔အထိ မေရာက္ပါဘူး။ အဲဒီကဗ်ာေတြ ကြယ္ေပ်ာက္သြားၾကျပန္တယ္။ဒါေပမယ္႔
အဲဒီကဗ်ာေတြဟာ ေလာကရဲ႕ နွလံုးသားထဲက တစ္ေနရာမွာ အားလံုးစုရံုးေနၾကတယ္။ေသြးေၾကာေတြထဲမွာ
လွည္႔ပတ္ေနၾကတယ္။နွလံုးသားထဲကို ျပန္႔ဝင္ေနၾကတယ္။ေလာကရဲ႕ ရင္ခုန္သံ တစ္ခ်က္ ၾကားရတိုင္း
အဲဒီကဗ်ာေတြအားလံုးဟာ သီဆိုကခုန္ေနၾကတယ္ဆိုတာ လူတိုင္း သတိျပဳမိမယ္ မထင္ပါဘူး။ေသးဆံုး
ကြယ္လြန္သြားၾကတဲ႔ အျငိမ္႔မင္းသမီးၾကီးေတြလည္း အဲဒီကဗ်ာေတြထဲမွာ ရွိေနၾကတယ္။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မခင္ပ်ိဳ ကပါ၊ ဆိုပါ။ အနုပညာဆိုတာ မခင္ပ်ိဳရဲ႕အလုပ္ပါ။
ကၽြန္ေတာ္ေျပာျပီးပါျပီေကာ။ လူဆိုတာ ညာေျပာတတ္တယ္။ လိမ္ေျပာတတ္တယ္။ဒါေပမဲ႔အခု ဒီတစ္ခါေတာ႔
ကၽြန္ေတာ္မညာပါဘူး။ကၽြန္ေတာ္ခ်စ္တာ မခင္ပ်ိဳကိုပါ။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 4;"> </span>…………………ဝ………………</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေဝးလံေသာ အရပ္တစ္ပါးမွ ဝါးပတၱလားသံ ခပ္သဲ႕သဲ႕
ခပ္အုပ္အုပ္ ၾကားေနရသည္။ဝါးရြက္နွင္႔ လက္ခက္ ထိေတြ႔လိုက္သည္႔ အခါတိုင္း ဝါးရြက္ေပၚ
လက္ခက္ က်လိုက္သည္႔ အခါတိုင္း ရင္မွာ ေပါက္ကြဲမႈမ်ား ျဖစ္ေပၚ၏။ ေဝဒနာ၏ နာက်င္စြာေသာ
အျဖစ္သည္ပင္လွ်င္ နွစ္လိုဖြယ္ ေကာင္းလွေခ်သည္။ေတာင္ေတာင္ယံ ေတာငယ္နွင္႔ ေမာေလေအာင္
ေဝးက်ဴးသီေခါင္ ရီေမွာင္ ညိွ႔ညို႔ဆိုင္းဆိုင္း၊ ေဝမိႈင္းမိႈင္းေလး ဝင္တိုင္းသာ၊မာလာၾကိဳင္သင္း။
နွင္းယြန္းဝသန္ေႏြ၊စံုျမိဳင္။ေျခဦး သာဟန္ေလသာဆန္းထူး။ သံသရာ ေတာအုပ္အတြင္းမွာ ေမွာင္လြန္းလွသည္။ဘယ္ေသာအခါမွ
လမ္းမမွားဟု မွားေနသူသည္ သူလမ္းမွားေနေၾကာင္း မသိ။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အင္ၾကင္းပန္းေတြ ပင္လံုးေဝေဝပြင္႔ေန၏။သည္ေနရာမွာ
ဘယ္သူလာ၍ ကၽြနု္ပ္ကို ပစ္ခ်ထားခ႔ဲသနည္း။အထီးက်န္မႈ၊ အားကိုးမဲ႔မႈ၊ ဘာဆိုဘာမွ် မတတ္နိုင္မႈ
တို႕သည္ စင္းထားေသာကၽြနု္ပ္၏ လည္ပင္းေပၚသို႔ အရွိန္ျပင္းစြာ က်လာသည္။ ေလာက တစ္ေရးနိုးျပီလား။
တစ္ေန႔သစ္ျပီလား။ တစ္ေန႔ ေဟာင္းသြားျပီလား မသိပါ။ေတာအလယ္မွာ ေမာတယ္ေမရယ္။ သူတို႕ ဘာလိုခ်င္ၾကသည္လဲ။
ဘာျဖစ္ခ်င္ၾကသည္လဲ။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကၽြန္ုပ္ ဘာကိုမွ် မလိုခ်င္ပါ။ ဘာမွ မျဖစ္ခ်င္ပါဟု
လိမ္ညာ၍ ေျပာလိုက္ေသာအခါ ကမာၻေပၚမွာ အရွက္မဲ႔သူ တစ္ေယာက္တိုးသြားျပီ။ အို……..လွလြန္း…….လွလြန္းပါသည္။မိန္းမ
ဆယ္႔သံုးေယာက္ကို ေတြ႔ရ၏။ ေသတၱာထဲမွာ ေျမြအစိမ္းေရာင္ တစ္ဆယ္႔သံုးေကာင္ ေခြေနသည္။ဘယ္ကိုသြားၾကမည္နည္း။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကၽြန္ုပ္ကိုယ္ေပၚသို႔ နူးညံ႔ေသာ ပန္းဝတ္ဆန္းမ်ား၊
ကတီၱပါပြင္႔ဖက္မ်ား မိုးကဲ႕သို႕ ဖြဲရြာက်လာသည္။ ကၽြန္ုပ္ တစ္ကိုယ္လံုး ပြင္႔ဖက္ ဝတ္ဆံေတြ
ဖံုးသြားေတာ႕သည္။အနီေရာင္ေခတၱာပန္းမ်ား ပြင္႔ဖက္လန္၍ ဖူးပြင္႔ေနၾက၏။အခ်ိန္ ခုနွစ္မိနစ္ေစ႕သြားပါျပီ။
ေမာလွခ်ည္ရဲ႕။ေမာလွခ်ည္ရဲ႕။ ေတာအုပ္သည္ ပို၍ ပို၍ ေမွာင္လာေနသည္။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 6;"> </span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; margin-left: 3.0in; margin-right: 0in; margin-top: 0in; text-indent: .5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;">*</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မခင္ပ်ိဳ <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>၊ ယုဇနမခင္ပ်ိဳ ။ လြမ္းလိုက္ရတာ မခင္ပ်ိဳရယ္။ေအာင္ျမင္တာေတြ
၊ ၾကီးျမင္႕တာေတြ ၊ ေက်ာ္ၾကားတာေတြ။ အခုေန က်ံဳးေဘးမွာ ေလျပည္တျဖဴးျဖဴးရွိေနမွာေပါ႔။ဘယ္သစ္ပင္စိမ္းပံုနဲ႔မွ
မတူတဲ႔ ထေနွာင္းပင္ျဖဴျဖဴေတြရဲ႕ အရိပ္စိမ္းမွာ မခင္ပ်ိဳ ကၽြန္ေတာ္႔ လက္ကို ရဲရဲတြဲပါ။
ခ်စ္တယ္ဆိုတာ လက္ခ်င္းတြဲျပီး ရည္ရြယ္ခ်က္မရွိပဲ လမ္းေလွ်ာက္ျခင္းတစ္မ်ိဳးပဲလို႔ ၾကားဖူးတယ္။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ၾကည္႔စမ္း မခင္ပ်ိဳ။ေကာ႔လိုက္ ေကြးလိုက္
ညႊတ္လိုက္၊ လႈပ္ရွားလိုက္တာနဲ႔ ေလာကကို အသက္ရွဴ တခဏရပ္သြားေစနိုင္တဲ႔ လက္ေခ်ာင္းျဖဴျဖဴသြယ္သြယ္
ကေလးေတြ၊ သည္ လက္ေခ်ာင္းကေလးေတြ လႈပ္ရွားယင္း ေကြးညႊတ္ေကာ႔ပ်ံတဲ႔ လက္နဲ႔ စပ္လိုက္တဲ႔
ကဗ်ာေတြကို ကၽြန္ေတာ္႔ မ်က္လံုးထဲမွာ သိမ္းထားတယ္၊ သိလား။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေအာင္ပင္လယ္တာတစ္ရိဳးမွာ ေရႊမိုးေတြညိဳျပီ
မခင္ပ်ိဳ။ မိုးရြာမယ္ မထင္မိလို႔ ရွန္တဘက္ကေလး မပါေပမယ္႔ ကၽြန္ေတာ္႔ရင္ခြင္မွာ မိုးခိုလို႔
ရပါတယ္။ မိုးေတြ သည္းလိုက္တာ။ မိုးရြာတဲ႔ေန႕ကို သတိရလိုက္တာ။ စုတ္ခ်ာယိုင္ရြဲ႕တဲ႔ လက္ဖက္ရည္ဆိုင္
ကေလးရဲ႕ တံစက္ျမိတ္စြန္းမွာ ေနေရာင္ျခည္ကေလး တစ္စက္ လက္ေနတယ္။ ေနေရာင္ျခည္ဟာ မခင္ပ်ိဳနဲ႔
သိပ္တူတာပဲ ။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကၽြန္ေတာ္႔အနားမွာ သစၥာမဲ႔တဲ႔သူေတြ ဝိုင္းဝိုင္းလည္ေနလိုက္ၾကတာ။
ဘာဆိုင္တာမွတ္လို႔ လို႔ မခင္ပ်ိဳကေတာ႔ ေျပာလိမ္႔မယ္။ အဲဒီအခါမွာ မခင္ပ်ိဳကို သတိရတယ္။ဘာမွေတာ႔
မဆိုင္ဘူးေလ။</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဒါေပမယ္႔ ကၽြန္ေတာ္ အၾကိဳက္ဆံုးေတြက ရွင္ဥတၱမေက်ာ္ရယ္
၊ ေဇာ္ဂ်ီရယ္ ၊ ေဇယ်ရယ္ ၊ ဗဂ်ီေအာင္စိုး နဲ႕ ခင္ေမာင္ရင္ ရယ္ ၊ စိန္ေဗဒါရယ္ ၊ လြတ္လပ္ခြင္႔
ရယ္ ၊ မာမာေအး ရယ္၊ ပိေတာက္ပန္းရယ္ ၊ လက္ဖက္ရည္ ခ်ိဳေပါ႔က် ရယ္၊ ေခတ္ေပၚ ဂီတရယ္၊ မခင္ပ်ိဳရယ္
။ မ်ားေတာ႔ အမ်ားသား ။<span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 9.0pt; line-height: 115%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မၾကိဳက္ဆံုးအရာေတြက ဟိတ္ၾကီးဟန္ၾကီးတာရယ္
၊ ဝက္သားရယ္ ၊ ေပါက္စီရယ္ ၊ သေဘၤာသီး အေစ႔ရယ္၊ တတိယတန္းစား ေဝဖန္ေရးဆရာရယ္၊ ကုန္းေခ်ာတိုက္တာရယ္၊
မနာလိုမႈရယ္ ၊ သဇင္ပန္းရယ္ ၊ ဒံေပါက္ထမင္းရယ္ ၊ အနီေရာင္ရယ္ ၊ ေနကာမ်က္မွန္ရယ္ ၊ စိန္ေရႊရတနာရယ္
။……………………………………………………………</span></div>
ကစေရး</span>
<span id="fullpost">
<span style="font-family: Zawgyi-One;">ဒီမွာထပ္ေရး</span>
</span></div>
Nway Hlaing Thoonehttp://www.blogger.com/profile/15358964768854539904noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-32675082824863025572013-03-04T05:21:00.000+06:302022-04-20T00:29:00.779+06:30?????????????????????????<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<a href="http://localhost:52185/195a2ca7f5e26476affe55dd00febc1c/image/d6fef74aa80b3840.jpg"><img alt="" border="0" src="http://localhost:52185/195a2ca7f5e26476affe55dd00febc1c/image/d6fef74aa80b3840.jpg?size=400" /></a><br />
<br />
<span id="fullpost"><span style="font-family: Zawgyi-One;"></span></span></div>
Nway Hlaing Thoonehttp://www.blogger.com/profile/15358964768854539904noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-15686924945269603182008-10-29T21:51:00.004+06:302008-10-29T22:00:48.447+06:30နာရသိန္ ... ညတစ္ေယာက္တည္း တေရးႏုိးတိုင္း<br />ငါ့ညေတြဟာ<br />သိပ္သည္းစြာ ေမွာင္မဲလို႕။<br /><br />တိတ္ဆိတ္တဲ့ညကို<br />အခ်ိန္ယူစားေနတုန္း<br />အခန္းေဖာ္က ၿငီးျငဴ<br />ဒီလိုနဲ႕ အူတူတူႏုိင္တဲ့ညေတြ ...<br />ေအာ္ဟစ္ဆူပူသံ တဖက္ခန္းမွာ<br />ဒီအခ်ိန္ ဒီအသံ ငါတို႕အတြက္<br />မဆန္းေတာ့ဘူး ။<br /><br />ရက္ကိုလစား လကိုႏွစ္စား<br />ညခါးခါးေတြကိုေထြးထုတ္<br />အေမ့တရားတပုဒ္နဲ႕<br />နံရံေတြေပၚ ေတးသြားစမ္းေနတယ္ ။<br />နံရံႏွစ္ဖက္ၾကားထဲမွာ<br />ငါတို႕အမွန္တရားကို သက္ေသၿပဳ<br />ရူးရူးမူးမူး ျဖတ္သန္း<br />ေဒါင္းအလံေလးပဲ....လြမ္းတယ္ ။<br /><br />အမွန္က<br />ငါတို႕မွာ မနက္ခင္း မရွိဘူး<br />ကတီၱပါညခ်မ္းကို<br />တခ်ိဳ႕ကလည္း ေအးေအးေလးၿဖတ္သန္း<br />တခ်ိဳ႕ကလည္း မွန္ကန္မႈသစၥာတရားေတြထုပ္ပိုးလို႕<br />ငါကေတာ့<br />ဒီအခ်ိန္ ဒီသံစဥ္ ဒီေတးသြားဟာ <br /><blockquote>နာက်င္စြာ တေယာက္တည္း<br />တေရးႏုိးတဲ့ ညတို႕ ေမွာင္ေနဆဲ ......... ။</blockquote><br /> <span style="font-style: italic;">သွ်င္ခ</span>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-60850589229540685932008-10-24T20:31:00.002+06:302008-10-24T20:33:22.791+06:30၉၀ ေက်ာ္ ခုႏွစ္မ်ားက လူထုေဖ်ာ္ေျဖေရး ရုပ္သံမ်ားyoutube မွာေပါ့ဗ်ာ ။<br />ကိုစန္းေအာင္ ဆိုတဲ့ အစ္ကိုႀကီးက ။<br />ဟိုးအရင္ ၉၀ခုႏွစ္ေက်ာ္ ဝန္းက်င္က ေခတ္စားခဲ့တဲ့<br />တခိုင္လံုးေရႊ အၿငိမ့္ ။<br />နာမည္ေက်ာ္ ဂုဏ္တုဂုဏ္ၿပိဳင္ ျပဇာတ္ ။<br />အေမ့ေခၽြးမလွလွေလး ျပဇာတ္ေတြနဲ႕ အရင္ေခတ္က ရုပ္ျမင္သံၾကား အစီအစဥ္က လႊင့္တဲ့ သီခ်င္းေတြ ၊ ဘာေတြ ရွားရွားပါးပါး စံုစံုလင္လင္ တင္ထားတာကို ေတြ႕ရပါတယ္ ။<br /><br />ဟိုတေခတ္ အလြမ္းေျပလို႕ပဲ ဆိုဆို ။ ျပန္လွန္ေလ့လာဖို႕ပဲ ၾကည့္ၾကည့္ ။ သတိရစရာေတြပဲ ရွိရွိၾကည့္ခ်င္စရာျဖစ္တာမို႕ ... ။<br /><br />မသိေသးတဲ့ သူေတြ ၊ မၾကည့္ရေသးတဲ့ သူေတြလည္း သြားေရာက္ ၾကည့္႐ႈႏိုင္ၿပီ ဆိုတဲ့ အေၾကာင္း ဘေလာ့ဂ္ေမာင္းတီးလိုက္ပါသည္ ခင္ဗ်ား ။<br />လိပ္စာကေတာ့ ....<br /><a href="http://kr.youtube.com/user/USannAung">http://kr.youtube.com/user/USannAung</a><br /><br />ေက်းဇူးတင္ပါတယ္ခင္ဗ်ာအိပ္မက္အိမ္http://www.blogger.com/profile/06823885790409574172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-80923829595506899442008-10-22T20:22:00.003+06:302008-10-22T20:47:19.101+06:30ညဒီညမွာ ဒီေၿခသံနဲ႕<br /> အခန္းတံခါး နံရံကိုေခါက္<br /> ငါ႕ဆီေရာက္လာအံုးမယ္..... ။<br /> အရင္ညကလည္း <br /> ဒီပံုစံနဲ႕ လူတစ္ေယာက္<br /> တံခါးကိုေခါက္<br /> ၀င္လာဖူးတယ္ ။<br /><br /> ဘယ္လိုမွ မေတြးေတာ<br /> ေၿပာခ်င္တာ ေၿပာၾကပါေစေတာ့<br /> အဲ့ဒါ<br /> အေမ့ေဆးဖိုးေတြပါ ။<br /><br /> ၿပီးေတာ့လည္း<br /> ယိမ္းထိုးကခုန္ရင္း<br /> ယစ္ေကာင္လို အနမ္းေတြပြင့္<br /> ရင္ထဲကအခ်စ္ေတြဆိုပဲ ။<br /><br /> မနက္ခင္း လိုက္ကာဖြင့္ရင္<br /> နာက်င္မႈေတြကို ေထြးထုတ္<br /> ခပ္စုတ္စုတ္ဘ၀ေတြက<br /> ပတ္ဝန္းက်င္႐ိုက္ခတ္မႈမွာ ခိုနားလို႕ ။<br /><br /> နံရံကို ထိမွန္ စိတ္အပိုင္းအစတစ္ခ်ဳိ႕<br /> အသည္းတျခမ္းေတာင္<br /> ခ်စ္သူကို ခိုးမေႄကြးႏိုင္တဲ့ ဘဝ ။<br /><br />အခ်စ္ကို ေရာင္းစား<br />အေသြးအသားကို ဝါးၿမိဳ<br />ခံစားခြင့္ကို စေတး<br />ေပ်ာ္လို႕လုပ္ေနတာ မဟုတ္ဘူး ..... ေဟ့ ။<br />ေလာကမွာ အေနေခ်ာင္ဖို.<br />ဘ၀ေတြေပါင္ထားရတာ<br />ငါနဲ႕ပါဆို ဘယ္ႏွစ္ေယာက္လဲ<br />ကဲ ...... ဘာမွေၿပာမေနနဲ႕<br />ေရာင္နီလာရင္ တပ္မကိုဖြင့္<br />ရြက္ကိုလြင့္ၾက ... ။<br /> ( သွ်င္ခ)Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-58647651004362201082008-10-12T20:43:00.003+06:302008-10-12T20:52:18.702+06:30ေဒါင္းနီ<span style="font-family:Zawgyi-One;">သက္႐ွည္က်မၼာ<br />ၿငိမ္းခ်မ္းသာဖို႔<br />ႀကိဳးၾကာ႐ုပ္ေပါင္းမ်ားစြာ ခ်ိဳးၾကသတဲ့<br />ဂ်ပန္ျပည္မွာေလ စကၠဴျဖဴနဲ႔ေပါ့။ ။<br /><br />ငါလဲ ခ်ိဳးခ်င္ရဲ႕<br />ခြပ္ေဒါင္း႐ုပ္ေပါင္း<br />ေထာင္ေသာင္းအနႏၲ<br />ျမန္မာျပည္ႀကီးအတြက္ေလ<br />စကၠဴနီနဲ႔ေပါ့။ ။</span>ကေဒါင္းသစ္http://www.blogger.com/profile/15602837401541967877noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-19021026592638195212008-10-10T21:30:00.002+06:302008-10-10T21:39:54.842+06:30ၿမိဳ႕ပ်က္ည သီအိုရီ<div style="text-align: center;"> လက္ထဲမွာကိုင္ထားတဲ့ သိကၡာတရားက<br />ကေမာက္ကမ ၿပဳတ္က်သြားတယ္ ။<br />ၿပန္မလည္ေတာ့တဲ့ နာရီလက္တံက<br />တလႈပ္လႈပ္ပဲ ။<br />ခဏတာအခ်ိန္က ကုန္လြယ္လိုက္တာ ...<br /> <br />အခေၾကးေငြတန္ဖိုးနဲ႕<br />မ်က္ရည္ခံမထိုးေၾကးေနာ္ ...<br />အပ်က္အစီး အယိုအယြင္းေတြၾကားက ခႏၶာကိုယ္<br />လွပစြာၿခယ္မွုန္း<br />တညလံုး အခ်ိန္ၿဖဳန္းရအံုးမယ္ ။<br /> <br />မီးေရာင္မွိန္မွိန္ေလးေတြၾကားက<br />ပစ္ခ်ခံ စကၠဳဳရြက္တံေလးေတြနဲ.<br />ငုံထားတဲ့အခ်စ္ကို တြန္႕ရြဲ႕ စြာ နမ္းဖို႕<br />ကဲ ...........<br />ဒီေန႕ည <br /> အလွၿပင္ထားအံုးမွ ... ။ <br /></div><div> <wbr> <br /></div>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-47419060926135477762008-08-25T22:21:00.002+06:302008-08-25T22:29:33.360+06:30ႏုိင္ငံရပ္ျခားေရာက္ ျမန္မာလူငယ္မ်ား၏ အနာဂတ္အေပၚ စာေရးဆရာ ေအာင္ သင္း အျမင္<h3 class="post-title entry-title"> <a href="http://drlunswe.blogspot.com/2008/08/blog-post_8804.html">ေဒါက္တာလြဏ္းေဆြ စာမ်က္နွာမွ ထပ္မံကူးယူတင္ၿပပါသည္။<br /></a> </h3> <span style="color: rgb(255, 0, 0);">အင္တာဗ်ဴး - ေခတ္ၿပိဳင္</span><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPNzx_t4ntu-y3fUbBQV7uDfKABHXKdzPCFQat38-X8mjl2yznuTfHBI7EFtJX1Q3X6JH3KckQk0t4OpyIG6b1bchAQ_93L77LQtxffd9k0tD5QMjLG9USw2oRitLbaWWRVcN0bfwCfYEi/s1600-h/22-8-08_aungthin.gif"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPNzx_t4ntu-y3fUbBQV7uDfKABHXKdzPCFQat38-X8mjl2yznuTfHBI7EFtJX1Q3X6JH3KckQk0t4OpyIG6b1bchAQ_93L77LQtxffd9k0tD5QMjLG9USw2oRitLbaWWRVcN0bfwCfYEi/s400/22-8-08_aungthin.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5237306984838176434" border="0" /></a>စာေပေ၀ဖန္ေရးႏွင့္ နာမည္ႀကီးသည့္ ရန္ကုန္ၿမိဳ႕က <span style="font-weight: bold;">စာေရးဆရာႀကီး ဦး ေအာင္သင္း</span>သည္ လူငယ္မ်ားတုိးတက္ေရးကုိ စုိက္လုိက္မတ္တတ္ ေဟာ ေျပာေရးသားေနသည့္ ပုဂိၢဳလ္တဦးျဖစ္သည္။ အသက္အရြယ္ေထာက္လာ သည့္တုိင္ ႏုိင္ငံျခားေရာက္ လူငယ္မ်ား မိမိတို႔စုိက္ထုတ္ ရင္းႏွီးခဲ့သည္မ်ား ကုိ ခ်င့္ခ်ိန္တတ္ေအာင္ အၾကံေပးလုိသည့္ဆႏၵ ရွိေနသည္။ ရန္ကုန္ၿမိဳ႕မွ စာ ေရးဆရာႀကီး ဦးေအာင္သင္းအား ေခတ္ၿပိဳင္ဂ်ာနယ္ အယ္ဒီတာခ်ဳပ္ ဦးစိန္ ေက်ာ္လိႈင္က ႏုိင္ငံရပ္ျခားမွာ သြားေရာက္ အလုပ္လုပ္ကိုင္ေနသည့္ အထူး သျဖင့္ ကာယလုပ္သား ျမန္မာလူမ်ဳိး လူငယ္မ်ားအနာဂတ္ကိစၥ စတင္ေမး ျမန္းရာ ဆရာေအာင္သင္းက ယခုကဲ့သို႔ ေျဖၾကားသည္္။<br /><br />ေျဖ ။ ။ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ေရ။ ဒီဆံုးမၾသ၀ါဒရယ္လုိ႔ က်ေနာ္မေျပာပါရေစနဲ႔။ က်ေနာ့္စိတ္ထဲမွာ ဒီကေလးေတြဟာ ဘာပဲျဖစ္ျဖစ္အေျခအေနအရ ရပ္ေ၀း ေျမျခားမွာ သြားၿပီးေတာ့ စီးပြားရွာၾကတယ္။ ဘ၀ကိုတည္ေဆာက္ၾကတယ္ ဆိုေတာ့ က်ေနာ့္စိတ္ထဲမွာ အင္မတန္ သနားတယ္။ ခ်စ္လည္းခ်စ္တယ္။ ေက်းဇူးလည္းတင္တယ္။ ေနာက္ ၿပီးေတာ့ သူတို႔အေပၚမွာ အထင္လည္းႀကီးတယ္ ဆိုပါေတာ့ေနာ္။<br /><br />ဘာေၾကာင့္လဲဆိုေတာ့ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ သတိထားမိလားမသိဘူးခင္ဗ်ာ့။ က်ေနာ္တို႔ ျမန္မာလူမ်ဳိးေတြဟာ မ်ားေသာအားျဖင့္ အိုးနဲ႔ အိမ္နဲ႔ သိပ္မခြာခ်င္ၾကဘူး။ ကိုယ့္တုိင္းျပည္၊ ကိုယ့္ျပည္ကေန ရပ္ေ၀းေျမျခား သိပ္မ သြားခ်င္ၾကဘူး။ ဒါေပမယ့္ အဲ့ဒီၾကားထဲမွာ သြားၿပီးေတာ့ ဒီလိုလုပ္တဲ့ အတြက္ေၾကာင့္ က်ေနာ္ သူတုိ႔ကို တ ကယ္ခ်ီးက်ဴးပါတယ္။ တကယ္ေလးစားပါတယ္။<span id="fullpost"><br /><br />ေအာ္ ငါတို႔ထက္ေတာ္တဲ့ ကေလးေတြပါလားလို႔ က်ေနာ့္စိတ္ထဲမွာ ေမတၱာထားမိပါတယ္။ ဒါေၾကာင့္ က်ေနာ္တို႔ သူတုိ႔ကို စကားေျပာခ်င္တာက ေျပာတဲ့အခါမွာ အဆံုးအမရယ္လို႔ မဟုတ္ ဘဲနဲ႔ သူတုိ႔ရဲ႕အဖိုး၊ သို႔မဟုတ္လို႔ရွိရင္လည္း အင္မတန္ရင္းႏွီးတဲ့ ဘႀကီး၊ ဦးႀကီးအျဖစ္နဲ႔ က်ေနာ္ ေျပာခ်င္တာပါ။</span><br /><span id="fullpost"><br /></span><span id="fullpost">ေမး ။ ။ ဟုတ္ကဲ့ အဲဒီလုိ ေျပာတဲ့ေနရာမွာ က်ေနာ္တုိ႔ အခု ဆရာေျပာတဲ့ လူငယ္အမ်ဳိးအစား ေတြကို ျပန္ၾကည့္တဲ့အခါၾကေတာ့ ျမန္မာႏုိင္ငံကေန ႏိုင္ငံရပ္ျခားမွာ အလုပ္လုပ္ၾကတယ္ဆိုတဲ့ ေနရာမွာ အထူးသျဖင့္ ကိုရီးယားတုိ႔၊ ဂ်ပန္တို႔၊ ေနာက္တခါ မေလးရွားအစရွိတဲ့ ႏုိင္ငံေတြမွာ ပံုစံ အမ်ဳိးမ်ဳိးနဲ႔ လုပ္အားကို အသံုးခ်ၿပီး အထူးသျဖင့္ ကိုယ္ကာယ လုပ္အားကို အသံုးခ်ၿပီး လုပ္ၾက ရတဲ့ လူငယ္ေတြ အေတာ္ေလးမ်ားပါတယ္။ ဆိုေတာ့ အေရအတြက္ အေတာ္ေလးမ်ားမ်ားလာ ပါတယ္။ အထူးသျဖင့္ စီးပြားေရး ၾကပ္တည္းတဲ့အခါမွာ မလႊဲမေရွာင္သာ ခုနဆရာေျပာသလုိ ကိုယ့္အိမ္ကိုယ့္ယာ ခြာခ်င္လုိ႔ မဟုတ္ဘဲနဲ႔ မလြဲမေသြ ခြာဖို႔ျဖစ္လာတဲ့အေၾကာင္းေတြရွိလာလုိ႔ ခြာၾကတဲ့ လူေတြလည္း ပါပါလိမ့္မယ္။ ဘာမ်ားဆရာ့အေနနဲ႔ ေျပာခ်င္ပါလဲခင္ဗ်ာ။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">စြန္႔တယ္ဆုိတာ စားရဖို႔</span><br /><br />ေျဖ ။ ။ အဲဒါနဲ႔ပတ္သက္ၿပီးေတာ့ သူတုိ႔ရဲ႕ဘ၀ေလးေတြကို က်ေနာ္ ခဏခဏစဥ္းစားမိပါတယ္။ စဥ္းစားလိုက္တဲ့အခါၾကေတာ့ သူတုိ႔မွာေလ အရင္းအႏွီး ေတာ္ေတာ္ႀကီးပါတယ္။ အရင္းအႏွီး ဆိုတာ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ေရ… ရင္းႏွီးလိုက္ၿပီဆိုရင္ အျမတ္လိုခ်င္လုိ႔ပဲ။ အက်ဳိးအျမတ္လိုခ်င္လုိ႔ပဲ။ အဲေတာ့ အရင္းအႏွီးဆိုတာ ကုန္ဆံုးသြားတာ။ ဥပမာဆုိပါေတာ့။ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္က ဘူးသီးစိုက္ တယ္။ စပါးစိုက္တယ္။ အဲဒီစပါးကို ေရာင္းလုိက္ရတယ္ဆိုတာ ကိုယ္က ေပးလိုက္ရတာပဲ။ ၿပီး ေတာ့မွ ရလာတဲ့ဥစၥာ အက်ဳိးအျမတ္။ အဲဒီလိုဆိုတဲ့အခါၾကေတာ့။ အရင္းအႏွီးဆိုတာက ကိုယ္က ေပးလုိက္ရတာပဲ။ အဲဒီေပးလုိက္ရတဲ့ ဥစၥာက အက်ဳိးအျမတ္ရွိမွ စြန္႔စားရက်ဳိး နပ္မွာေပါ့။ သေဘာကေတာ့ စြန္႔တယ္ဆိုတာ စားရမွာေပါ့ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ရယ္။ ဟုတ္လား။ မစားရပဲနဲ႔ စြန္႔ တယ္ဆိုတာ အဓိပၸာယ္မွမရွိဘဲနဲ႔။ ဒါေၾကာင့္ သူတုိ႔ေတြကို က်ေနာ္ ပထမဦးဆံုး သတိေပးခ်င္တာ ကေတာ့ ကိုယ္စိုက္ထားရတဲ့ အရင္းအႏွီး ႏို႔မဟုတ္လို႔ရွိရင္ ကိုယ့္ဘက္ကေန ဆံုး႐ႈံးခံလိုက္ရတဲ့ အရင္းအႏွီးကို တြက္ေစခ်င္တယ္။ အဲဒါကို ပထမဦးဆံုး သတိေပးျခင္ပါတယ္။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">လူငယ္မ်ားရင္းႏွီးခဲ့သည့္ အရင္းအႏွီးအမ်ိဳးအစား</span><br /><br />အဲဒီ့သတိေပးျခင္တာ ပထမဦးဆံုး နံပါတ္ (၁) ျမင္သာတဲ့ အရင္းအႏွီးက ဘာလဲဆိုလို႔ရွိရင္ ဥပမာ- ေငြ (၅) သိန္းပဲ ကုန္မယ္၊ (၁၀) သိန္းပဲကုန္မယ္။ (၁၅) သိန္းပဲကုန္မယ္ အဲဒီေငြဟာ ဘယ္လိုရင္းႏွီး ရတယ္ဆိုတာ ပံုစံ တေယာက္နဲ႔ တေယာက္မတူဘူး။ တခ်ဳိ႕ၾကေတာ့ မိဘကေပးႏုိင္လုိ႔၊ တခ်ိဳ႕ ၾကေတာ့လည္း ကိုယ္ပိုင္ပိုက္ဆံရွိလို႔၊ ေငြေၾကးရွိလို႔၊ တခ်ဳိ႕ၾကေတာ့လည္း ေခ်းငွားၿပီးေတာ့ သြား ရတယ္။ ေခ်းငွားသြားတဲ့အခါမွာလည္း အတိုးက ႀကီးသလား၊ နည္းသလား၊ အဲဒီလိုဆိုေတာ့ အဲဒီ ဟာေတြက ျမင္သာတဲ့ အရင္းအႏွီးေတြပါ။ အဲဒီ့ ျမင္သာတဲ့ အရင္းအႏွီးအေၾကာင္းကိုေတာ့ က်ေနာ္ မေျပာေတာ့ဘူး။ သူတုိ႔ဘာသာသူတုိ႔ ျမင္တတ္တယ္။ ငါ ဒီေလာက္ေငြကုန္ထားၿပီ။ ဘယ္ေလာက္ အရင္းအႏွီးရွိတယ္။ ငါဘယ္ေလာက္ စိုက္ထုတ္ရလိမ့္မယ္။ ဘယ္ေလာက္ အက်ဳိးရွိမွျဖစ္မယ္ ဆိုတာ သူတုိ႔ တြက္ႏိုင္ပါတယ္။ က်ေနာ္ အခုေျပာခ်င္တာက မျမင္သာတဲ့ အရင္းအႏွီးေတြကို သတိေပးခ်င္ပါတယ္ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">အရြယ္အရင္းအႏွီး</span><br /><br />အဲဒါေတြထဲမွာ ပထမဦးဆံုးကေတာ့ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ေရ သူတုိ႔ကိုယ္သူတုိ႔ သတိမထားမိတဲ့ အရင္း အႏွီးကို က်ေနာ္ေျပာခ်င္ပါတယ္။ အဲဒါကေတာ့ အရြယ္၊ အသက္အရြယ္ဆိုတာ အေရးႀကီးပါတယ္။ ဆိုပါေတာ့ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ရယ္။ ကေလးတေယာက္က အသက္ (၂၂) ႏွစ္မွာ ႏိုင္ငံျခားကို ထြက္ တယ္။ အဲဒီ (၂၂) ႏွစ္ဆိုေတာ့ (၃) ႏွစ္ လုပ္မယ္ဆိုလို႔ရွိရင္ သူျပန္လာတဲ့အခ်ိန္မွာ အသက္ (၂၅) ႏွစ္ ျဖစ္သြားၿပီ။ တကယ္လို႔ အသက္ (၂၅) ႏွစ္မွာ ထြက္မယ္။ (၃) ႏွစ္ဆုိရင္ သူျပန္လာတဲ့အခါၾက အသက္ (၂၈) ႏွစ္ ျဖစ္သြားၿပီ။<br /><br />အသက္ (၂၅) ႏွစ္ၾကမွ ထြက္ျဖစ္တယ္ဆိုရင္ (၅) ႏွစ္ေနမယ္ဆိုရင္ အသက္ (၃၀)။ ကို္ယ့္အရင္း အႏွီးက အဲဒီ့ (၃) ႏွစ္၊ (၅) ႏွစ္ေပးလိုက္တဲ့ အရင္းေတြသည္ အရြယ္ေကာင္းေတြျဖစ္ေနေတာ့ အင္မတန္ေကာင္းတဲ့ အရြယ္ကို ကိုယ္ေပးလုိက္ရတာ။ ေပးလုိက္ရတာအခါၾကေတာ့ ဥပမာ အသက္ (၃၀) ေက်ာ္သြားမယ္ဆိုလုိ႔ရွိရင္ ေနာက္တခါ ျပန္သြားတဲ့အခါၾက သေဘၤာဆိုလို႔ရွိရင္ လည္း သေဘၤာသားဆိုရင္လည္း လက္မခံေတာ့ဘူးေနာ္ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္။<br /><br />အဲဒီေတာ့ ေျပာခ်င္တာက အဲဒီအရြယ္အရင္းအႏီွးကို ၾကပ္ၾကပ္ႀကီး သတိထားဖုိ႔လိုမယ္လုိ႔ က်ေနာ္ ေျပာခ်င္ပါတယ္။ အဲဒီေတာ့ ပထမဦးဆံုး အရြယ္အရင္းအႏွီးပါ။ အဲဒီ့ အရြယ္အရင္းအႏွီးကို ဆံုး႐ံႈး လုိက္တဲ့ ကိစၥဟာ ေပါ့ေပါ့ေသးေသး မထင္နဲ႔။ ေနာက္တခါျပန္ၿပီး အလုပ္တခုကို စဖုိ႔လို႔အတြက္ကို ေတာ္ေတာ္ေလး အခက္အခဲႀကံဳသြားတတ္ပါတယ္။ ဥပမာဆိုပါေတာ့ အသက္ (၂၂) ႏွစ္နဲ႔ အသက္ (၃၀) ဆိုလို႔ရွိရင္ ေတာ္ေတာ္ကြာသြားၿပီ။ အသက္ (၂၅) ႏွစ္နဲ႔ (၃၀) ဆိုရင္လည္း ေတာ္ေတာ္ ကြာသြားၿပီ။<br /><br />အဲဒီေတာ့ အလုပ္ရွင္ေတြ လုိခ်င္တဲ့ ဥစၥာက ငယ္ငယ္အရြယ္ သန္တုန္းျမန္တုန္းကို လိုခ်င္တာေပါ့။ အထူးသျဖင့္ ကာယကိုအားျပဳၿပီး၊ အားစိုက္ၿပီးလုပ္ရတဲ့ သူေတြဆိုလို႔ရွိရင္ ပိုၿပီးေတာ့ အဲဒီဟာကို တန္ဖိုးထားၾကတယ္။ အဲဒီေတာ့ အရြယ္အရင္းအႏွီးဟာ သိပ္ၿပီးေတာ့ အေရးႀကီးတယ္ဆိုတာကို ပထမဦးဆံုး သိဖို႔လုိပါတယ္ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ေရ။ ဒါ သူတုိ႔ သတိထားဖုိ႔ပါ။ ေကာင္းၿပီ။ အဲဒီေတာ့ က်ေနာ္ဒါေတြေျပာေနတာ တျခားေၾကာင့္မဟုတ္ဘူးေနာ္။ ေနာက္ပိုင္းေရာက္တဲ့အခါၾကေတာ့ ပိုပိုၿပီး ထင္ရွားလာလိမ့္မယ္။ သိပ္အေရးႀကီးပါတယ္။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">ဦးေႏွာက္အရင္းအႏွီး</span><br /><br />ေနာက္တခုက ဘာလဲဆုိေတာ့ ဦးေႏွာက္အရင္းအႏွီး။ ဦးေႏွာက္အရင္းအႏွီးဆိုတာက ႏုိင္ငံျခားကို သြားလုိက္တယ္။ ဥပမာဆိုပါေတာ့။ ပညာနဲ႔ အလုပ္လုပ္ဖို႔သြားလိုက္တယ္။ အဲ့ ပညာနဲ႔။ အခုဆို ပါေတာ့ က်ေနာ့္ တပည့္တပန္းေတြထဲက၊ က်ေနာ့္ေဆြမ်ဳိးသားခ်င္းလို ျဖစ္ေနတဲ့ ကေလးေတြထဲက ဥပမာ- ကုလသမဂၢမွာ သြားအမႈထမ္းတယ္။ သူတုိ႔က ဆည္းပူးႏုိင္တယ္။ ဟိုမွာ ဆည္းပူးစရာ ပညာေတြရွိတယ္။ ပညာတုိးတုိးေနတာ။ မဆည္းပူးလုိ႔လည္းမရဘူး။<br /><br />သူတုိ႔လုပ္ငန္းက ကာယလုပ္ငန္းအေနနဲ႔ ထြက္တဲ့အခါၾကေတာ့ ဆည္းပူးဖုိ႔ အခ်ိန္မရွိဘူး။ မရွိတဲ့ အခါၾကေတာ့ သူတို႔က ခိုင္းတာလုပ္တာႀကီး အက်င့္ပါသြားတယ္။ အဲဒီေတာ့ ကို္ယ္ကိုယ္တိုင္က ဒီဦးေႏွာက္နဲ႔ ႀကံစည္ေတြးေတာတဲ့ဘက္မွာ သူက ေျခာက္ခန္းသြားတယ္။<br /><br />ဆိုၾကပါစို႔။ သံခ်ည္သံေကြး လုပ္တယ္ဆိုပါေတာ့။ သံခ်ည္သံေကြး လုပ္ၿပီးေတာ့ သံခ်ည္သံေကြးရဲ႕ ဟိုဘက္ ဘာတတ္စရာရွိေသးလဲ။ ဥပမာ- ဘာမွတတ္စရာ သိပ္မရွိေတာ့ဘူး။ စားပြဲထုိးဆိုပါေတာ့။ စားပြဲထုိး ကၽြမ္းက်င္တယ္။ ေကာင္းၿပီ။ ဒါမွမဟုတ္လုိ႔ရွိရင္လည္းပဲ စက္႐ံုအလုပ္သမားလုပ္တယ္။ စက္႐ံုမွာ အလုပ္ၾကမ္းလုပ္ရတယ္။ သူ႔အတြက္ ဘာပညာတိုးတက္ဖို႔ရွိလဲ။<br /><br />ဥပမာ- ကားေမာင္းတယ္။ ကားေမာင္းတာကေနၿပီးေတာ့ ပိုက္ဆံေတာ့ရေနတာေပါ့။ ဒါေပမယ့္ သူ႔ရဲ႕အဖို႔မွာ ဘာျဖစ္သြားလဲဆိုေတာ့ ေရွ႕ဆက္ဖုိ႔လို႔အတြက္ကို သိပ္ၿပီးေတာ့ ေတာ္ေတာ္ခက္ သြားတယ္။ ဒါေၾကာင့္မို႔လို႔ ပညာမတိုးဘဲနဲ႔ သူမ်ားခိုင္းတာသာလွ်င္ လုပ္ရတဲ့ ဦးေႏွာက္ကို ထုတ္ေပးေနရတဲ့ဟာ။ ကိုယ့္ဦးေႏွာက္နဲ႔ ႀကံစည္ဖုိ႔ အခ်ိန္မရဘူး။ အဲဒီလို ျဖစ္သြားတတ္တယ္။ ဒါေၾကာင့္မို႔လို႔ အဲဒီဦးေႏွာက္ အရင္းအႏွီးေပါ့။ အဂၤလိပ္လိုေျပာရင္ေတာ့ creative thinking ေပါ့ေနာ္။ ကိုယ့္အတြက္ ငါဘာလုပ္မလဲဆိုေတာ့ စဥ္းစားၿပီးေတာ့ တီထြင္ႀကံစည္တဲ့ စိတ္ကူး စိတ္သန္း ေခါင္းပါးသြားတတ္တယ္။ တီထြင္ဥာဏ္တုန္းသြားတတ္တယ္။ အဲဒီအရင္းအႏွီးက ေတာ္ေတာ္ကိုေၾကာက္ဖို႔ေကာင္းပါတယ္။<br /><br />ဘယ္ေလာက္ထိ ေၾကာက္ဖုိ႔ေကာင္းသလဲဆုိလို႔ရွိရင္ ကို္ယ့္တိုင္းကိုယ့္ျပည္ကို ျပန္လာလုိက္တယ္။ ျပန္လာလုိက္တဲ့အခါၾကေတာ့ အဲဒီ ကိုယ္ေနခဲ့တဲ့ (၄-၅) ႏွစ္ အေတာအတြင္းမွာ သူငယ္ခ်င္းေတြက သူ႔လုိေငြရင္းေငြႏွီးမရွိတဲ့အတြက္ေၾကာင့္မို႔လို႔ ျပည္ပကို မသြားႏုိင္ဘူး။ မသြားႏိုင္တဲ့အတြက္ေၾကာင့္ ကိုယ့္ျပည္တြင္းမွာပဲေနတယ္။<br /><br />ေနတဲ့အခါၾကေတာ့၊ ဥပမာဆိုပါေတာ့။ ေျမပဲစိုက္ခင္းလုပ္တဲ့ ကေလးတေယာက္ရွိတယ္။ ေျမပဲကို ဒီအတိုင္းေရာင္းတယ္။ ေနာက္ၾကေတာ့ ငါ ဒီအတိုင္းေနလို႔ရွိရင္ ေငြအျမတ္နည္းတယ္။ အဲဒီေတာ့ ဒီေျမပဲကို ငါကိုယ္တိုင္သြားၿပီးေတာ့ မံုရြာကေနၿပီးေတာ့ မႏၲေလးကို သြားခ်မလား။ ႏုိ႔မဟုတ္ရင္ ရန္ကုန္အထိေအာင္ ဆင္းမလား။ ဒါေတြ စဥ္းစားလာတယ္။ အဲဒီေတာ့ ကူးသန္းေရာင္း၀ယ္ေရးကို သူသေဘာေပါက္လာတယ္။<br /><br />ဒါမွမဟုတ္လုိ႔ရွိရင္ ေျမပဲကို ဒီအတိုင္း ေရာင္းမလား။ ႏို႔မဟုတ္လို႔ရွိရင္ ေလွာ္ၿပီးေတာ့ ေရာင္းမ လား။ အထုပ္ေလးေတြနဲ႔ ေရာင္းမလား။ စသည္အားျဖင့္ added value ေပါ့ေနာ္။ ေနာက္ထပ္ ကို္ယ္ေရာင္းတဲ့ပစၥည္းကို ကိုယ္လုပ္တဲ့လုပ္အားကို ပိုၿပီး ေကာင္းသထက္ေကာင္းေအာင္ တီထြင္လာတဲ့အခါၾကေတာ့ အဲဒီ ႏိုင္ငံျခားသြားၿပီးေတာ့ စီးပြားရွာၿပီးေတာ့ ျပန္လာတဲ့ကေလးက<br />ဒီ (၄-၅) ႏွစ္ရွိလုိ႔ ျပန္ေရာက္လာတဲ့အခ်ိန္မွာ သူ႔ သူငယ္ခ်င္းက သူ႔ထက္ႀကီးပြားတုိးတက္ေနတာ၊ ျဖစ္ထြန္းေနတာ ျဖစ္သြားတတ္တယ္။<br /><br />အဲဒီေတာ့ ကိုယ္က တီထြင္မႈေခါင္းပါးသြားတဲ့ ဥစၥာဟာ အန္မတန္ေၾကာက္စရာေကာင္းတယ္။ ဒါေၾကာင့္မို႔လို႔ တီထြင္မႈ ေခါင္းပါးသြားတဲ့ဟာမ်ဳိး၊ ဦးေႏွာက္အရင္းအႏွီးမ်ဳိး ကုန္မသြားေစခ်င္ဘူး။ ဒါက်ေနာ္ သူတုိ႔အတြက္ စိုးရိမ္တဲ့အခ်က္ ျဖစ္ပါတယ္။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">ဦးေႏွာက္အရင္းအႏွီး မတုံးေစလုိလွ်င္</span><br /><br />ေမး ။ ။ အဲလိုမ်ဳိး တီထြင္တဲ့ ဦးေႏွာက္တုံးမသြားေအာင္ အခုေလာေလာဆယ္မွာ အေၾကာင္း အမ်ဳိးမ်ဳိးေၾကာင့္ ႏုိင္ငံရပ္ျခားမွာ ကို္ယ္ကာယကို အားျပဳလုပ္ရတဲ့ လူငယ္ေတြအေနနဲ႔ ဘာလုပ္သင့္ တယ္လုိ႔ ဆရာအႀကံေပးျခင္လဲခင္ဗ်။<br /><br />ေျဖ ။ ။ ဒီလိုခင္ဗ်။ က်ေနာ္ အဲဒီဟာနဲ႔ ပတ္သက္ၿပီး ေတာ္ေတာ္ေလး စဥ္းစားပါတယ္။ သူတုိ႔ က ပင္ပန္းတဲ့အခါၾကေတာ့ စာဖတ္ဖို႔ အခ်ိန္မရဘူး။ ဥပမာ- ျပန္သြားတယ္ဆိုလုိ႔ရွိရင္ လုပ္အားေပး ရ အခ်ိန္ပိုဆင္းရတာေတြရွိတယ္။ ျပန္သြားရၿပီဆို သူတုိ႔က အိပ္ခ်င္ၿပီ။ တနဂၤေႏြ တပတ္ကေလးမွာ တရက္တေလ ရျပန္ေတာ့လည္း အေပ်ာ္အပါးေလး ဘာေလး သြားခ်င္၊ လာခ်င္ အဲလုိကုန္ကုန္ သြားတယ္။ အဲဒီေတာ့ အဲဒီအခ်ိန္ေတြဟာ သူတို႔ကုန္ေနတဲ့အခ်ိန္ေတြကို တန္ဖိုးထားတတ္ဖို႔ အေရးႀကီးပါတယ္။<br /><br />အဲဒီေတာ့ကို ဥပမာ- က်ေနာ္အႀကံဥာဏ္ေပးျခင္တာက သူနဲ႔ အနီးစပ္ဆံုး အထက္ဆင့္ လုပ္ငန္း ေပါ့ ဥပမာ- သူသံခ်ီ သံေကြးကို သူလုပ္ေနတယ္။ သံခ်ီသံေကြးကို သူလုပ္ေနရင္းကေနၿပီးေတာ့ အထက္ဆင့္ျဖစ္တဲ့ ပန္းရံကိုင္တဲ့လုပ္ငန္း။ အထူးသျဖင့္ သံခ်ီသံေကြးအတြက္ မူလ ေဘာင္ခ်ေပး တဲ့ စီမံကိန္းလုပ္ငန္း၊ ဘယ္လိုဘယ္လိုရွိရတယ္ ဘယ္လိုဘယ္လိုလုပ္ရတယ္ဆိုတာေတြ။ အနီးစပ္ ဆံုးလုပ္ငန္းေတြကို သူကေနာက္တဆင့္ ေနာက္တဆင့္ တက္တက္ၿပီးေတာ့ သိေအာင္ လုပ္ေန ရင္းကေန အနားမေနဘဲနဲ႔ ဦးေႏွာက္နဲ႔ မ်က္စိကို အနားမေနဘဲနဲ႔ ဆက္ၿပီးေတာ့ ႀကိဳးပမ္းသြားမွ သာလွ်င္ သူတုိ႔ဟာ ရၿပီးသားျဖစ္လိမ့္မယ္လုိ႔ တြက္တယ္။<br /><br />ဥပမာ ကားေမာင္းတယ္ဆိုပါေတာ့။ ကားေမာင္းတဲ့လုပ္ငန္း လုပ္ေနရတာပဲ။ သူက ကားေမာင္းေန ရတာပဲ။ ဒါေပမယ္လို႔ သူနဲ႔ အနီးစပ္ဆံုးက စက္ျပင္တဲ့ လုပ္ငန္း။ အဲဒီ စက္ျပင္တဲ့လုပ္ငန္းကို ဆက္လက္ၿပီး ဆည္းပူးသင့္တယ္လုိ႔ က်ေနာ္ထင္ပါတယ္။ ဥပမာ- ကြန္ပ်ဴတာလုပ္ငန္းကို လုပ္ေန တဲ့ကေလးဟာ ဒီကြန္ပ်ဴတာနဲ႔ ပတ္သက္ၿပီးေတာ့ စာစီစာ႐ိုက္၊ စာရင္းအင္းေပါ့။ တြက္တာေလာက္၊ စာရင္းသြင္းတာေလာက္၊ ထုတ္တာေလာက္၊ အဲေလာက္ေလးတင္မကဘဲနဲ႔ အဲဒီထက္ပိုၿပီးေတာ့ ျမင္တ့ဲ ဥပမာ- ပ႐ိုဂရန္းမင္းလို ဟာမ်ဳိး။ ဟုတ္လား အဲဒါမ်ဳိးထိေအာင္ ဆက္ၿပီးေလ့လာတာမ်ဳိး။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">သခင္စိတ္ထားပါ သူခိုးစိတ္မထားပါႏွင့္</span><br /><br />ေျပာခ်င္တာက သီးျခားႀကီး မလုပ္ႏုိင္ေတာ့ဘူးဆိုရင္ ကိုယ္နဲ႔မျပတ္တဲ့ ေနာက္တဆင့္ကို ဆက္ၿပီး ေတာ့ အၿမဲတန္း မျပတ္ေလ့လာေနပါလို႔ က်ေနာ္ေျပာခ်င္ပါတယ္။ အဲဒီ့ဥစၥာက ဘာလဲဆိုလုိ႔ရွိရင္ မိမိကိုယ္မိမိ ႐ိုေသၿပီးေတာ့ေနတဲ့ သခင္စိတ္နဲ႔ ႀကိဳးပမ္းေနတာေပါ့။ သူမ်ား ခိုင္းတာတင္ လုပ္ေန တယ္ဆိုလုိ႔ရွိရင္ အဲဒါ ကၽြန္စိတ္နဲ႔ တာ၀န္ေက်ေအာင္လုပ္ေနတာတင္ပဲ ျဖစ္မယ္။<br /><br />အဲဒီၾကားထဲမွာမွ ကိုယ္က တတ္ႏိုင္သမွ် အသက္သာခိုၿပီးေတာ့ ကပ္ၿပီးေတာ့ေနမယ္ဆိုလို႔ ရွိရင္ အဲဒါ သူခိုးစိတ္ေခၚတယ္။ က်ေနာ့္စိတ္ထဲမွာ သူခိုးစိတ္မျဖစ္ေစခ်င္ဘူး။ ေနာက္ၿပီးေတာ့ ကၽြန္စိတ္ လည္း မျဖစ္ေစခ်င္ဘူး။ သခင္စိတ္နဲ႔ ကိုယ့္ကိုယ္ကိုယ္ ပိုင္ႏုိင္ေအာင္ေလ့လာေစခ်င္တယ္။ ကိုယ္ ရတဲ့ ဥစၥာသည္ ေငြေၾကးတြင္မကဘဲနဲ႔ ငါသည္ ပညာမပါဘဲနဲ႔ ကိုယ့္ရပ္ကိုယ့္ရြာကို မျပန္ဘူးဆုိတဲ့ စိတ္မ်ဳိးနဲ႔ ေလ့လာေစခ်င္တယ္။ အေကာင္းဆံုးနည္းကေတာ့ ကိုယ့္လုပ္ငန္းနဲ႔ အနီးစပ္ဆံုး ေနရာ မွာရွိတဲ့ အဆင့္ျမင့္ဆံုးပညာကို ရႏိုင္သမွ်ရေအာင္ ႀကိဳးပမ္းျခင္းသည္ ျပန္လာလွ်င္ အင္မတန္ႀကီး တဲ့ အျမတ္ျဖစ္လိမ့္မယ္လုိ႔ က်ေနာ္ေျပာခ်င္ပါတယ္။<br /><br />ေမး ။ ။ ဟုတ္ကဲ့ဆရာ။ အဲေတာ့ တဘက္ကလည္း ျပန္ၾကည့္လို႔ရွိလွ်င္ ကေန႔လူငယ္ေတြ အမ်ားစုေပါ့ေနာ္ အခုလို ႏုိင္ငံရပ္ျခားမွာသြားၿပီးေတာ့ အလုပ္လုပ္ၾကရတယ္ဆိုတာ အမ်ားအားျဖင့္ ျပည္တြင္းမွာ စီးပြားအက်ပ္အတည္းေတြျဖစ္ၿပီးေတာ့မွ သြားၾကရတာမ်ားပါတယ္။ ဆရာေျပာသလို အရင္းအႏွီးေတြလည္း ေတာ္ေတာ္မ်ားပါတယ္။ သို႔ေသာ္ တဘက္က ဆရာ့အေနနဲ႔ ေနာင္ႏုိင္ငံျခား သြားမယ့္လူငယ္ေလးေတြကို စိုးရိမ္မိေတာ့ သူတို႔အတြက္ အားပ်က္သြားေစႏုိင္မယ့္ အေနအထား မ်ဳိး ရွိႏိုင္မယ္လို႔မ်ား ယူဆမိလားခင္ဗ်။<br /><br />ေျဖ ။ ။ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ေျပာတာ ဟုတ္ပါတယ္။ အားပ်က္တယ္ဆိုတာနဲ႔ အားပ်က္သြားမယ္ ဆိုတာနဲ႔ အသင့္ျပင္တာနဲ႔ဆိုတာက တမ်ဳိးစီပါ။ တကယ္လုိ႔ အားပ်က္သြားမယ္ ဆိုလို႔ရွိလွ်င္ ပ်က္ႏိုင္တယ္။ ပ်က္တယ္ဆိုတာ တကယ့္ကို ပ်က္သြားမယ္ဆုိလို႔ရွိလွ်င္ အေျခအေနအကုန္လံုးကို ကိုယ့္အေျခအေန အကုန္လံုး။ ပတ္၀န္းက်င္အေျခအေန အကုန္လံုးကို ၾကည့္ၿပီးေတာ့မွ ပ်က္သြား ၿပီး မသြားျဖစ္တာဟာ သြားၿပီး ဒုကၡေရာက္တာနဲ႔စာရင္ အင္မတန္သက္သာပါတယ္။<br /><br />တကယ္လို႔ သြားမယ္ဆုိလို႔ရွိလွ်င္ အားမျပတ္ေစတဲ့ နည္းလမ္း အဲဒါေတြ အကုန္လံုးတြက္၊ ဒါေတြ ငါရင္ဆိုင္ႏုိင္သလား၊ အဲဒီအရင္းအႏွီးေတြ ငါေပးႏုိင္သလားတြက္၊ တြက္ၿပီးမွ သြားလို႔ရွိလွ်င္ ဒီ (Prepare) ေနာ္။ ကိုယ့္ကိုယ္ကိုယ္ အသင့္ျပင္သြားတဲ့အတြက္ေၾကာင့္ အဲဒီလုိကေလးမ်ဳိးအတြက္ ပိုၿပီး အက်ဳိးရွိလိမ့္မယ္လို႔ က်ေနာ္ထင္ပါတယ္။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">မိသားစုပတ္၀န္းက်င္အရင္းအႏွီး</span><br /><br />ေမး ။ ။ ဟုတ္ကဲ့ အမ်ားႀကီးေကာင္းပါတယ္ဆရာ။ အခုလို ေဆြးေႏြးေျပာျပတာေလ။ လူငယ္ ေတြအတြက္ကို။ ေနာက္ထပ္ေရာ ဆရာ့အေနနဲ႔ ဒီထက္ပိုၿပီးေတာ့ လူငယ္ေတြကို ဘာမ်ားမွာၾကား ခ်င္ေသးလဲခင္ဗ်။<br /><br />ေျဖ ။ ။ က်ေနာ္ေျပာမယ္ ကိုစိန္ေက်ာ္လိႈင္ေရ။ က်ေနာ္ ခုနဥစၥာျပန္ဆက္ခ်င္တယ္။ အဲဒီဆံုး႐ံႈး မႈေတြဆိုလိုက္တဲ့ ကိစၥထဲမွာေနာ္။ အရင္းအႏွီးေတြအထဲမွာ ပထမဦးဆံုး စၿပီးေတာ့ အရင္းအႏွီးက ဘာလဲဆိုေတာ့ မိသားစု ပတ္၀န္းက်င္။ ကိုယ့္မိသားစုနဲ႔ ကိုယ္ကင္းကြာသြားၿပီးေတာ့ အဲဒီကင္းကြာ သြားတဲ့ (၅) ႏွစ္အတြင္းမွာ အေျပာင္းအလဲေတြ အမ်ားႀကီးျဖစ္ႏုိင္တယ္။ ညီမေလးက အိမ္ေထာင္ က်သြားႏိုင္တယ္။ အကိုျဖစ္တဲ့သူက အုိးခြဲသြားႏုိင္တယ္။ မိဘျဖစ္တဲ့သူက က်န္းမာေရးခ်ဳိ႕တဲ့လာ ႏုိင္တယ္။ အမ်ဳိးမ်ဳိးျဖစ္သြားႏိုင္တယ္။<br /><br />အဲဒီဥစၥာမ်ဳိးေတြမွာ ကိုယ္က တာ၀န္ယူရတဲ့ဟာမ်ဳိးေတြ ပါလာႏုိင္တယ္။ တာ၀န္မယူဘဲနဲ႔ ေနႏုိင္ တာလည္း ပါလာႏုိင္တယ္။ အဲေတာ့ တာ၀န္ဆက္ယူရမယ္ဆုိလုိ႔ရွိရင္ အဲဒီ့အရင္းအႏွီးအတြက္က လည္း သူက ျပင္ဆင္ရေတာ့မယ္။<br /><br />အဲဒါ ခုနက ေျပာတဲ့ မိသားစုပတ္၀န္းက်င္ အရင္းအႏွီး။ ၿပီးေတာ့ ဆိုၾကပါစို႔။ မိဘကေနၿပီးေတာ့ မက်န္းမာဘူးဆုိလု႔ိရွိလွ်င္ ကိုယ္က ပစ္ထားလို႔လည္းမရဘူး။ တတ္ႏုိင္သမွ် တဘက္တလမ္းက တာ၀န္ယူရေတာ့မယ္။ အဲဒီအရင္းအႏွီးေတြကလည္း ရွိေသးတယ္။ အဲဒါ က်ေနာ္ မိသားစုအရင္း အႏွီး။ ေနာက္တခုက ဘာလဲဆုိေတာ့ ေျပာင္းလဲသြားတဲ့ အေျပာင္းအလဲေတြ။ အဲဒီ့ အေျပာင္းအလဲ ေတြရဲ႕ အရင္းအႏွီးေတြ။ ဥပမာဆိုၾကပါဆို႔။ ကိုယ္သြားတုန္းက စီးပြားေရး၀န္းက်င္ကတမ်ဳိး။ ခု ကိုယ္ျပန္လာေတာ့ တမ်ဳိး။ စီးပြားေရး ၀န္းက်င္က ပထမတုန္းက ကိုယ္သြားတဲ့လမ္းေတြက ေရလမ္း။ ခုကားလမ္းျဖစ္သြားၿပီ။ ပထမတုန္းက ကိုယ္သြားတဲ့ ကားလမ္းေတြ ခုက် ရထားလမ္း ျဖစ္သြားၿပီ။<br /><br />အဲဒီေတာ့ ကိုယ့္အတြက္က ကုန္သြယ္မယ္ဆိုရင္ စီးပြားေရး လမ္းေၾကာင္းေတြက ေတာ္ေတာ္ မ်ားမ်ားေျပာင္းလဲကုန္ၿပီ။ အမ်ားႀကီး။<br /><br />ေနာက္တခုက ပတ္၀န္းက်င္ႀကီးတခုလံုးက ေျပာင္းသြားတာေတြလည္းရွိေသးတယ္။ ဥပမာဆို ပါေတာ့။ ကိုယ္သြားတုန္းက ကိုယ့္ပတ္၀န္းက်င္က ကြင္းျပင္ႀကီး ခုၾကေတာ့ ကြန္ဒိုမီနီယံတိုက္ ခန္းေတြျဖစ္ေနတတ္တယ္။ တခါတရံက်ေတာ့ ကိုယ္ေနခဲ့တဲ့ ရြာေလးက ေပ်ာက္သြားတယ္။ အဲဒါက ခုနကေျပာတဲ့ စီမံကိန္းထဲမွာပါသြား။ ကုိယ္သြားတုန္းက ရြာေလးမဟုတ္ေတာ့ဘူး။ စိုက္ပ်ဳိးေရး၀န္းက်င္ႀကီး ျဖစ္သြားတတ္တယ္။ ေမြးျမဴေရး၀န္းက်င္ႀကီး ျဖစ္သြားတတ္တယ္။ ကိုယ္သြားတဲ့အခါတုန္းက ေက်းရြာ။ အခုက်ေတာ့ ေရႀကီးလုိ႔ ဘာႀကီးလို႔ အစရွိသျဖင့္ အမ်ဳိးမ်ဳိး ေျပာင္းလဲသြားႏုိင္တယ္။ အဲဒီ ပတ္၀န္းက်င္အေျပာင္းအလဲေတြကလည္း ရွိပါေသးတယ္။ အဲဒါကလည္း တခ်က္စဥ္းစားရမယ္ေနာ္။<br /><br />ေနာက္တခုက ဘာလဲဆိုေတာ့ ကိုယ္က စုေဆာင္းထားတဲ့ေငြက ဘယ္မွာထားလဲ။ ကိုယ့္ဆီမွာ ထားသလား။ ဘဏ္မွာထားသလား။ ကိုယ့္လက္ထဲမွာ စုထားသလား။ အိမ္ျပန္ၿပီးပို႔ရလား။ ပို႔ရ လို႔ရွိလွ်င္ အဲဒီေငြေၾကးကို ထိန္းသိမ္းတဲ့သူက ဇနီးလား၊ မိဘလား။ ေဆြမ်ဳိးသားခ်င္းထဲကလား။ သို႔မဟုတ္လို႔ရွိလွ်င္ အေပါင္းအသင္းထဲကလား။ သို႔မဟုတ္လို႔ ယံုၾကည္စိတ္ခ်ရတဲ့ မိတ္ေဆြလား။ အဲဒီေတာ့ ဇနီးသည္ဆီ ပို႔မယ္ဆုိပါေတာ့။ ဇနီးသည္က ေငြေၾကးထိန္းသိမ္းတဲ့ ဥစၥာမလိမၼာဘူး ဆုိပါေတာ့။ ကိုယ္ျပန္လာတဲ့အခါၾကေတာ့ အဲဒီဘာမွမရွိေတာ့ဘူး။ ကိုယ့္လက္ထဲမွာ ယူၿပီးျပန္ လာတဲ့ေငြက (၂) သိန္း၊ (၃) သိန္းပဲရွိလွ်င္ အဲဒါေလးပဲ။ အဲဒါေလးနဲ႔ သူငယ္ခ်င္းအေပါင္းအသင္း ေတြနဲ႔ တလေလာက္ စားလိုက္ေသာက္လိုက္တဲ့အခါၾကေတာ့ ပို္က္ဆံ သံုးစရာမရွိေတာ့ဘူး။ အရင္းအႏွီး ဘာမွလုပ္စရာမရွိေတာ့ဘူး။ မရွိေတာ့ကို ေနာက္ထက္တခါေခ်းၿပီးေတာ့ တခါျပန္ ထြက္ရတယ္။<br /><br />အဲဒီလုိ အျဖစ္မ်ိဳးေတြလည္း က်ေနာ့္မ်က္စိေအာက္မွာ ေတြ႔ေတြ႔ေနရတယ္။ အဲဒါ ဇနီးသည္ မလိမၼာလို႔ရွိလွ်င္ ေျပာတာ။ ဇနီးသည္က လိမၼာလို႔ရွိလွ်င္ေတာ့ ပို႔လိုက္တဲ့ေငြကို ျပန္ၿပီးေတာ့ တုိးပြားေအာင္၊ ခိုင္ၿမဲေအာင္ လုပ္ထားႏိုင္တယ္။ ဒါ အားကိုးရတဲ့အေျခအေန။<br /><br />ေကာင္းၿပီ မိဘကထိန္းမယ္။ မိဘက ထိန္းမယ္ဆိုတဲ့အခါက်ေတာ့ မိဘလက္ထဲမွာ အၿမဲတန္းရွိ ေနမွလား။ သို႔မဟုတ္ တျခားေသာ သားခ်င္းေတြရဲ႕ ျပႆနာေတြ ေပၚလာႏိုင္သလား။ ဥပမာ- အကိုအႀကီးဆံုးျဖစ္တဲ့သူက စီးပာြြးေရးပ်က္သြားလို႔၊ အလုပ္ျပဳတ္သြားလို႔ (သို႔မဟုတ္) အခ်ဳပ္ထဲ၀င္သြားရလုိ႔ ပိုက္ဆံကုန္သြားတယ္ ဆုိပါေတာ့။ ဒီဟာ စိုက္ထုတ္ၿပီး မိဘက သံုးလိုက္ရတယ္ဆိုပါ ေတာ့။ ကိုယ္ဘယ္လိုလုပ္မလဲ။<br /><br />က်ေနာ္ေျပာခ်င္တာက ကိုယ့္အေျခအေန။ ကုိယ္လုပ္ထားတဲ့ စီးပြားဟာ ကိုယ့္ေနရပ္ ဇာတိေျမမွာ ဘယ္ေလာက္ထိေအာင္ ခိုင္လဲဆိုတာ ျပန္တြက္မိရဲ႕လား။ ဒါေတြလည္း စဥ္းစားဖို႔လုိမယ္လို႔ က်ေနာ္ထင္ပါတယ္။<br /><br /><span style="color: rgb(51, 51, 255);">လူမႈေရး၀န္းက်င္အေျပာင္းအလဲ</span><br /><br />ေနာက္တခုက လူမႈေရး၀န္းက်င္အေနနဲ႔ ေျပာင္းသြားတာရွိတယ္။ လူမႈေရး၀န္းက်င္ေတြနဲ႔ စီးပြား ေရး၀န္းက်င္ေတြနဲ႔ ေရာၿပီးေတာ့ ေျပာင္းသြားတာ။ ဥပမာ- အရင္တုန္းက လူမႈေရး၀န္းက်င္ေတြက လဖက္ရည္ဆုိင္ထိုင္တယ္။ ေပ်ာ္ပြဲရႊင္ပြဲေတြရွိတယ္။ အခုက်ေတာ့ ေက်းရြာမွာ ဘိလိယက္ခံုေတြက ေရာက္ေနၿပီ။ ဥပမာ- ကာယာအိုေကေတြေခတ္စားလာတယ္။ အဲဒါမ်ဳိးေတြက အမ်ားႀကီး။ အဲဒီ ေတာ့ အဲဒီ့အခ်ိန္မွာသြားၿပီးေတာ့ စီးပြားေရးလုပ္တဲ့သူငယ္ခ်င္းေတြက ကိုယ့္ထက္ႀကီးပြားခ်င္ ႀကီးပြားေနတတ္တယ္။ ေျပာခ်င္တာက စီးပြားေရး၀န္းက်င္ေၾကာင့္မို႔လို႔ ကိုယ့္ပတ္၀န္းက်င္က ေျပာင္းသြားတတ္တယ္။ အဲဒီေတာ့ ကိုယ္ျပန္လာတဲ့အခါမွာ ဆံုး႐ံႈးရတဲ့အရင္းအႏွီးေတြ မ်က္ေျခ ျပတ္သြားတတ္တယ္။<br /><br />ကိုယ္မ်က္ေျချပတ္သြားတဲ့အခ်ိန္မွာ ကိုယ္ျပန္လာတဲ့အခ်ိန္မွာ အေျပာင္းအလဲေတြၾကားမွာ ကိုယ္က အူေၾကာင္ေၾကာင္ ျဖစ္ေနတတ္တယ္။ ေနာက္တခါ ထပ္ၿပီးေတာ့ ႏိုင္ငံျခားေရာက္သလို ျပန္ျဖစ္ သြားတတ္တယ္။ ျဖစ္သြားတဲ့အခါၾကေတာ့ ဘယ္ေနရာကေနစၿပီးေတာ့ ဘယ္ကိုဦးတည္ရာမွန္း မသိျဖစ္သြားတတ္တယ္။ အဲဒါေၾကာင့္မို႔လို႔ ကိုယ့္အရပ္ ကိုယ့္ေဒသကို မ်က္ေျခမျပတ္ေအာင္ ဘာေတြျဖစ္ေနသလဲဆိုတဲ့ဟာကို အၿမဲတန္းမျပတ္ သိေနေအာင္ ႏိုင္ငံျခားကေနၿပီးေတာ့ ႀကိဳးစား သင့္တယ္လို႔ က်ေနာ္ထင္ပါတယ္။ အဲဒါတခ်က္။<br /><br />ေနာက္တခ်က္က ဘာရွိေသးလဲဆိုေတာ့ ကို္ယ္က ႏုိင္ငံျခားမွာေနရင္းကေန တေယာက္ေယာက္နဲ႔ ေတြ႔ေရာ အဲဒါ အိမ္ေထာင္ရက္သားက်ခ်င္က်တတ္တယ္။ က်တဲ့အခါၾကေတာ့ ဘယ္လိုလုပ္မလဲ။ ကိုယ့္အမ်ဳိးသမီးက ဗမာအမ်ဳိးသမီးပဲလား။ ေနရပ္ကိုျပန္မွာလား။ ဒါမွမဟုတ္လို႔ရွိရင္ ႏိုင္ငံျခားမွာပဲ အေျခခ်ေတာ့မလား။ ႏုိင္ငံျခားမွာပဲ အေျခခ်ေတာ့မယ္ဆိုလုိ႔ရွိရင္ အဲဒီႏုိင္ငံေတြက ဘယ္ႏုိင္ငံလဲ။ အဲဒီက ဘာသာေရး၊ ကိုးကြယ္ေရး ယဥ္ေက်းမႈေတြနဲ႔ ကိုယ့္ရဲ႕ အသက္ႀကီးတဲ့ဘ၀မွာ ေပ်ာ္ႏိုင္မ လား။ ဒါေတြအကုန္လံုး စဥ္းစားရေတာ့မယ္။<br /><br />အဲဒီေတာ့ ေျပာခ်င္တာက ႏုိင္ငံျခားမွာ အေျခခ်ေတာ့မယ္ဆိုခ်င္ေတာင္မွ ကိုယ့္ေဒသ ပတ္၀န္းက်င္နဲ႔လည္း ေတာ္ေတာ့္ကို ကြာေနၿပီ။ ကိုယ့္သား၊ ကိုယ္သမီးရဲ႕ ပတ္၀န္းက်င္နဲ႔လည္း ကြာသြားၿပီ။ ကိုယ့္သားသမီးေတြ ထြန္းကားလာတဲ့အခါမွာ ဗမာအမ်ဳိးသားတေယာက္က ေမွ်ာ္လင့္တဲ့ မိဘဘ၀မ်ဳိးကို မေမွ်ာ္လင့္ႏုိင္ဘူး။ ႏိုင္ငံျခားသားတေယာက္ရဲ႕ မိဘအျဖစ္နဲ႔ ကိုယ္ေရာက္သြားေတာ့မယ္ ဆိုတာကို ႀကိဳၿပီးေတာ့ စဥ္းစားထားဖုိ႔ဆိုတာ လိုတယ္လို႔ က်ေနာ္ထင္ပါတယ္ခင္ဗ်ာ။ ။</span><span id="fullpost"><br /></span>Nway Hlaing Thoonehttp://www.blogger.com/profile/15358964768854539904noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-70625106460577577052008-08-08T00:00:00.000+06:302008-08-08T00:00:08.983+06:30ေက်ာက္သားေန႕စြဲ<div style="text-align: center;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">ႏွစ္အေသေတြထဲ<br />နစ္ၿပီးရင္း နစ္ခဲ့</span>။<br /><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ေနာက္မ်ိဳးဆက္</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ျပကၡဒိန္သစ္ေတြမွာ</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီေန႕ ဒီရက္ရဲ႕ အသက္ ...</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဘယ္လိုဆက္မလဲ ?</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;"></span><span style="font-family:Zawgyi-One;"><br />ဒါဟာ ...</span><br />မေကာင္းဆိုးဝါးတအုပ္က<br />ခ်ဳပ္ထားတဲ႕ က်ိန္စာ မဟုတ္ဘူး။<br /><span style="font-family:Zawgyi-One;"><br />ေသြးစက္စက္ယိုေနဆဲ</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ငါတို႕ရဲ႕ လက္ေတြထဲက</span><br /><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ထြင္းဆစ္လို႕မၿပီးေသးတဲ့ ...</span><br /><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">မ်က္ ရည္ စက္ လက္</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ေက်ာက္စာတစ္ခ်ပ္သာ ျဖစ္တယ္ ။</span><br /><br />ကဲ ........ ငါတို႕<br /><span style="font-weight: bold;">ရဲေစ ။ ညီေစ ။</span><br /><br /><br /><span style="font-style: italic;">မင္းသစ္ထြန္း</span></div>အိပ္မက္အိမ္http://www.blogger.com/profile/06823885790409574172noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-34976234428148043112008-08-07T10:58:00.001+06:302008-08-07T11:04:57.038+06:30Welcome Beijing Olympic on our 20th Anniversary!!!အီးေမးလ္ကေန ရတာေလးပါ စာေရးသူ slide လုပ္သူကို မသိပါဘူး ခံစားခ်က္ေတြ တိုက္ဆိုင္လို႕ တင္ေပးလိုက္ပါတယ္<br /><object codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=9,0,0,0" id="doc_234604988766093" name="doc_234604988766093" classid="clsid:d27cdb6e-ae6d-11cf-96b8-444553540000" align="middle" height="500" width="100%"> <param name="movie" value="http://documents.scribd.com/ScribdViewer.swf?document_id=4569247&access_key=key-2jm48p45qsaftbcqapei&page=&version=1&auto_size=true"> <param name="quality" value="high"> <param name="play" value="true"> <param name="loop" value="true"> <param name="scale" value="showall"> <param name="wmode" value="opaque"> <param name="devicefont" value="false"> <param name="bgcolor" value="#ffffff"> <param name="menu" value="true"> <param name="allowFullScreen" value="true"> <param name="allowScriptAccess" value="always"> <param name="salign" value=""> <embed src="http://documents.scribd.com/ScribdViewer.swf?document_id=4569247&access_key=key-2jm48p45qsaftbcqapei&page=&version=1&auto_size=true" quality="high" pluginspage="http://www.macromedia.com/go/getflashplayer" play="true" loop="true" scale="showall" wmode="opaque" devicefont="false" bgcolor="#ffffff" name="doc_234604988766093_object" menu="true" allowfullscreen="true" allowscriptaccess="always" salign="" type="application/x-shockwave-flash" align="middle" height="500" width="100%"></embed> </object><div style="font-size:10px;text-align:center;width:100%"><a href="http://www.scribd.com/doc/4569247/Beijing-Olympics">Beijing Olympics</a> - <a href="http://www.scribd.com/upload">Upload a Document to Scribd</a></div><div style="display:none"> Read this document on Scribd: <a href="http://www.scribd.com/doc/4569247/Beijing-Olympics">Beijing Olympics</a> </div>ခြန္ျမလိႈင္http://www.blogger.com/profile/10137492985967351884noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-88172878305946393072008-07-01T16:09:00.002+06:302008-11-13T18:49:46.433+06:30ၿပည္တြင္း၌ ဒီပဲယင္း အမွတ္တရကဗ်ာ တရားဝင္ထုတ္ေဝၿခင္း<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhECj9Ep1oDjERJlMNLa9e0mjUVmkAB3CDbXXPFe8Zy_bCIkVMYPmxjncYQUPzbfhpVKG4cBGuCarlU7rfx-YkoWVdvLB1boTYbZFTc-cD8jUFLzv1fGsIlk2O6UivWqpTm66raVawvB-Qw/s1600-h/Picture+001.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhECj9Ep1oDjERJlMNLa9e0mjUVmkAB3CDbXXPFe8Zy_bCIkVMYPmxjncYQUPzbfhpVKG4cBGuCarlU7rfx-YkoWVdvLB1boTYbZFTc-cD8jUFLzv1fGsIlk2O6UivWqpTm66raVawvB-Qw/s320/Picture+001.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5217652304739076754" border="0" /></a><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီေန႕ ၃၀.၆.၂၀၀၈ တနလၤာေန႕မွာ အေပၚက ကဗ်ာေလးကို ခ်ယ္ရီမဂၢဇင္းမွာ ပါလာတဲ႕အတြက</span><span style="font-family:Zawgyi-One;">္ မဂၢဇင္း အယ္ဒီတာ နွစ္ေယာက္ၿဖစ္တဲ႕ေဒၚသေၿပနဲ႕ လင္းထိပ္သွ်င္တို႕ကို အလုပ္မွထုတ္ပယ္ခဲ႕ပါတယ္ ။စာေပစီစစ္ေရးက လႊတ္လိုက္ေသာ္လည္း ေသေသခ်ာခ်ာ ဖက္ႀကည္႕ေတာ႕မွ ဒီပဲယင္း အေရးနဲ႕ ညိွ႕ေနပါတယ္ ။ကဗ်ာဆရာ ေအာင္ခ်ိမ္႕ရဲ႕တူၿဖစ္တဲ႕ဆရာႀကည္ေမာင္သန္း ကိုေတာ႕အေရးယူၿခင္း တစံုတရာ မရွိေသးဘူးလို႕သိရပါတယ္ ။မဂၢဇင္း စာအုပ္ေတြကို လိုက္သိမ္းေနတယ္လို႕ သိရပါတယ္ ။စာေပစီစစ္ေရးက ခြင္႕ၿပဳၿပီးသား ၿဖစ္ေနၿပီမို႕ ကဗ်ာဆရာကိုေတာ႕ အေရးယူနိုင္ဖြယ္မရွိဘူးလို႕ ေမွ်ာ္လင္႕ရပါတယ္ ။ဥပေဒဆိုတာ သူတို႕ပါးစပ္မွာကိုးဗ် ။ဒီသတင္းအေႀကာင္းကို</span>ု<br /><span id="fullpost"><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;"><span style="font-size:130%;"><a style="font-weight: bold;" href="http://www.irrawaddy.org/bur/">ဧရာဝတီ </a></span>မွာလည္း တင္ေနပါၿပီ ။ဒါေပမဲ႕ အယ္ဒီတာ နွစ္ေယာက္ကို တစ္ေယာက္လို႕ မွားယြင္းေနတာေတြ႕ရပါတယ္ ။ေနာက္ၿပီး ဇန္နဝါရီလ ၂၂ ရက္ေန႕က ကဗ်ာဆရာ ေစာေ၀ ရဲ႕ (ဧရာဝတီတြင္ လွ်ပ္တၿပတ္ လို႕ေဖာ္ၿပထားပါတယ္ )အခ်စ္ဂ်ာနယ္မွာပါတဲ႕ ေဖေဖာ္ဝါရီ ဆယ္႕ေလး "အာဏာရူးႀကီး သန္းေရႊ" စကားလံုးပါတဲ႕ ကဗ်ာနဲ႕ ဆရာ ေစာေ၀ကို ဖမ္းဆီးခဲ႕ၿပီး ယခုခ်ိန္ထိ ၿပန္မလႊတ္ေပးေသးေႀကာင္း ရံုးထုတ္တာ ၃ ႀကိမ္ရွိပါၿပီ ။ခ်ယ္ရီမဂၢဇင္းက ေတာ႕ပံုမွန္ထုတ္ေ၀ခြင္႕ရပါေသးတယ္ ဇူလိုင္လဆန္း ၃ ၊ ၄ ရက္မွာ ထြက္လာမွာပါ ။</span><br /></span>Nway Hlaing Thoonehttp://www.blogger.com/profile/15358964768854539904noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-81767266022114792262008-06-24T22:00:00.005+06:302008-06-24T22:23:30.737+06:30ဆိုးေပ ... ခပ္တိုးတိုးေလး ေပါက္လိုက္သည္ ။<div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">အိမ္ေရွ႕ေရာက္တာနဲ႕ ကေႏြလိႈင္က လွမ္းေဟာက္သည္ ။</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">`ဟေကာင္ ... ဆိုးေပ ... မင္းဘယ္အေလလိုက္ေနတုန္း ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">အိမ္ထဲေရာက္ေတာ႕ မိုးေစြက တမ်ိဳးေဗျပန္သည္။</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ေအးလကြာ ... က်ဳပ္တို႕ျဖင္႕ ေသၿပီမွတ္တာ ။ ခုမွ ဘယ္ကဘယ္လို ဖုတ္၀င္သလို ေပါက္လာတာလဲ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ေမာင္ဆိုးေပကေတာ႕ ရုပ္ေသနဲ႕ ျပန္ေျဖသည္။ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ဟိုဘက္ရြာ သြားတာပါဗ် ။ ခင္ဗ်ားတို႕ကလည္း ... ေဟာက္မယ္ဆိုတာခ်ည္းပဲ ´ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ေျပာကာဆိုကာနဲ႕ ငုတ္တုတ္ထိုင္ၿပီး ေဆးလိပ္သာ မဲဖြာေနေတာ႕သည္ ။</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ဘယ္ရြာသြားေနတာလဲ ... ေသရြာလား ... ေျပာစမ္းပါဦး ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ဟိုဘက္နားကရြာဟာေလ ... အခ်စ္ရြာဆိုတာေပါ႕ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">`ေဟ ´ ` ဘာကြ ´ ` အခ်စ္ရြာ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ႏွစ္ေယာက္သား နားရြက္ေထာင္ လည္ပင္းဆန္႕လို႕ ခါးပါမတ္ၿပီး မ်က္လံုးပါျပဴးသြားေတာ႕သည္ ။ (တံေတြးၿမိဳသံ မၾကားလိုက္ပါ )</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` အမ္မယ္ မင္းက အဲ႕ဒီ အခ်စ္ရြာသြားရေအာင္ အသက္ျပည္႕ေသးလို႕လားကြ ။ ရာရာစစ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ေအးေလ ... လူကျဖင္႕ လက္ေတာက္ေလာက္နဲ႕ မဟုတ္တဲ႕ေနရာေတာ႕ ေရာက္တယ္ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဆိုေတာ႕ .... ေမာင္ဆိုးေပက ေဆးလိပ္ဖြာေနရာက ... ေငါက္ကနဲ ထတဲ႕ၿပီး ေခါင္းကိုယမ္း လက္ကိုခါ ကာ ... </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ကၽြတ္စ္ ... ခင္ဗ်ားတို႕ အေတာ္ပိန္းတာပဲ ။ ဒီေခတ္ဒီအခါႀကီးမွာ အသက္အရြယ္ကို စကားထဲထည္႕ေျပာေနရေသးလား ။ ၾကည္႕စမ္း ။ အႏွိပ္ခန္း ၊ KTV ၊ ႏိုက္ကလပ္ ... အဖက္ဖက္မွာ ၾကည္႕လိုက္ ... က်ဳပ္တို႕ သူငယ္ေလးေတြခ်ည္း ။ နယ္စပ္ေရွ႕တန္း စစ္စခန္းေတြ ၾကည္႕ဦးမလား ... က်ဳပ္တို႕အရြယ္ ဥမမည္ စာမေျမာက္ေတြခ်ည္း ။ ေနာက္မ်ားဆို ဆယ္ေက်ာ္သက္ ဘယ္မွာ ... စာသင္ခန္းမွာ သြားမရွာနဲ႕ ... xxx တန္းမွာ ရွာလို႕ ေျပာရေတာ႕မွာဗ် ။ ဟြန္း ... အသက္က အေရးမပါေတာ႕ပါဘူး ။ ၇၀ ေက်ာ္လည္း အေရးျပားနဲ႕ ယူနီေဖာင္း တြဲခ်ဳပ္ထားလို႕ရေနတဲ႕ ေခတ္ႀကီးပါ ။ မပိန္းစမ္းပါနဲ႕ဗ် ။ အခ်စ္ရြာ ပ်က္သြားလို႕ ညစ္လာတာေနာ္ ... မဲက်သြားမယ္ ။ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ဟုတ္ပါၿပီ ဆိုးေပရာ ... မင္းေျပာတာေတာ႕ လြန္လြန္းပါတယ္ ... ထားပါ ... ငါတို႕ ေျပာမိ အျပစ္ရွိပါတယ္ ။ အဲ႕ဒီအခ်စ္ရြာကလည္း ပ်က္သြားမွပဲကြ ။ ´ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">မိုးေစြက စကားျဖည္႕သည္ ။ ` ဟုတ္တယ္ ကေႏြလိႈင္ ... က်ဳပ္ေတာ႕ စက္တင္ဘာေနာက္ပိုင္း ကပ္လ်က္မွာမွ ေပၚလာတဲ႕ အဲ႕ဒီရြာကို သိပ္မသကၤာဘူး ။ ´ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ေအး .. ခုလို ပ်က္သြားတာ ေကာင္းပါတယ္ ။ တကယ္ေတာ႕ ဒါကလည္း ေဆးရံုတို႕ သခ်ၤိဳင္းတို႕လို မစည္ကားအပ္တဲ႕ အရပ္မ်ိဳးပဲကြ ။ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">သူတို႕ ေျပာတာကို ညစ္ေထြေထြ ေမာင္ဆိုးေပက ၀င္ေထျပန္သည္ ။ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ၾကပ္ေျပးမွာေတာ႕ စည္းကားလို႕ပဲဗ် ။ သူတို႕အမ်ိဳးေတြေတာင္ လွမ္းေခၚလိုက္ေသးတယ္ေလ ။ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">သူက ေထေတာ႕ ကေႏြလိႈင္က ျပန္ေဗသည္ ။ ` ဟေကာင္ .. ဆိုးေပ ... ေတာ္ေတာ႕ ။ အခ်ဳပ္ခန္းတို႕ ေထာင္တို႕ဆိုတာလည္း ဒီေခတ္အခါ ငါတို႕ ႏိုင္ငံမွာ အသက္အရြယ္ က်ားမ လူမ်ိဳးဘာသာ ဘုန္းႀကီး ရဟန္း မေရြးဘူးကြ ... အာမခံမရ ၊ ပုဒ္မသာ ေမးလို႕ မရတာ ။´ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီေတာ႕မွ မိုးေစြက ၀င္ျဖည္ေတာ႕သည္ ။ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ကဲ .. ကေႏြလိႈင္ .. ခင္ဗ်ား ေျပာကာမွ ေထာင္ဗူး၀ေရာက္ေနၿပီ ။ ေတာ္ၾကေတာ႕ ။ ေဟ႕လူ ... ဆိုးေပ ။ က်ဳပ္တို႕ လပြတၱာအစြန္ဘက္ရြာေတြက ဒုကၡသည္ေတြကို သြားလွဴမလို႕ ။ ခင္ဗ်ားလည္း လိုက္ခဲ႕ ။ ´ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ဒုကၡသည္ေတြ သြားလွဴမယ္ဆိုရင္ေတာ႕ လိုက္ခ်င္သားဗ် ။ ဒါေပမဲ႕ ႀကိဳေျပာထားရဦးမယ္ ။ တစ္ေယာက္နဲ႕ တစ္ေယာက္ စြပ္စြပ္စြဲစြဲလုပ္တာတို႕ ျပစ္တင္ကဲ႕ရဲ႕တာတို႕ေတာ႕ လုပ္နဲ႕ဗ် ။ က်ဳပ္က သူမ်ားလို မဟုတ္ဘူးရယ္ .. ´ </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">`အဲ႕ဒါသာၾကည္႕ေတာ႕ မိုးေစြ ... ဒီေကာင္႕ကို ေခၚရမွာ ခပ္လန္႕လန္႕ကြာ ။ ´</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">`ရပါတယ္ ကေႏြလိႈင္ရာ ... က်ဳပ္ၾကည္႕ထိန္းပါ႕မယ္ ´ ` ကဲ ....ကဲ ... လာ သြားၾကစို႕ ´ </span><br /></div><span style="font-family:Zawgyi-One;">-----------------------------------------------------------------------------------------------</span><br /><span id="fullpost"><span style="font-family:Zawgyi-One;">` ကဲ .... ေရာက္ၿပီ ´<br />`ဟာ ... ခင္ဗ်ားတို႕ဟာ ဘယ္႕ႏွယ္လဲဗ် ။ ခုန အေပၚတေၾကာင္းမွာ လာသြားၾကစို႕ ဆိုၿပီး ... ေနာက္တေၾကာင္းျခားမွာ ကဲ .. ေရာက္ၿပီ ဆိုေတာ႕ ... မဟုတ္ေသးပါဘူး ... ။ ဒီေလာက္ျမန္ရေအာင္ ... ကိုယ္႕ကိုယ္ကို တရုတ္၀န္ႀကီးခ်ဳပ္မ်ား မွတ္ေနၾကလားဗ် ။ ´<br />` ဟေကာင္ .. ဆိုးေပ .. နင္ .. မရွည္နဲ႕ ။ ငါတို႕က မင္းေရးသမွ် လိုက္ေနရတာ ။ သူမ်ားလို ကားတတန္ ၊ ေလွတတန္ ၊ ကုန္ေၾကာင္းတတန္မသြားႏိုင္ဘူး ။ ျမန္ျမန္ေရာက္ရင္ ၿပီးေရာေပါ႕ ။ ´<br />` မဟုတ္ဘူးေလ ... က်ဳပ္ေျပာတာက ခင္ဗ်ားတို႕ ... မိမိရဲ႕ ပုဂၢလိက ဆႏၵေတြကို ခ်ိဳးႏွိမ္ၿပီး တျခားသူေတြရဲ႕ ကယ္ဆယ္ေရးလုပ္ငန္းေတြ အားတုိက္အင္တိုက္ ေဆာင္ရြက္ၿပီးတဲ႕အထိ ေစာင္႕သင္႕တာေပါ႕ ... ´<br />`အမ္ .. ဒီစကားလံုးေတြ က်ဳပ္ၾကားဖူးသလိုပဲ ... ´ ` ေအး .. ငါလည္း တေနရာရာမွာ ဖတ္ဖူးသလိုပဲ မိုးေစြရ ´<br /><br />` ၾကားဖူးဖတ္ဖူးတာေတြ ထားစမ္းပါဗ်ာ ... တကယ္ဆို မဲကေလးေတာ႕ ေပးၿပီးမွ သြားသင္႕တာေပါ႕ ... ´<br />`ေတာ္စမ္းပါ ဆိုးေပရာ ... ကဲ ... ကဲ ... ရြာဘုန္းႀကီးေက်ာင္း ေရာက္ၿပီ ... လူစာရင္းယူ ... ေ၀မဲ႕ ပစၥည္းေတြ ျပင္ေတာ႕ ´<br /><br />ေျပာၿပီး ... ကေႏြလိႈင္နဲ႕ မိုးေစြ ႏွစ္ေယာက္သား တိုင္ပင္ရသည္ ။ ဒီေကာင္ ဆိုးေပ ... မျဖစ္ေခ်ဘူး .. တို႕အလွဴပ်က္မဲ႕အေပါက္ပဲ ။<br />ဆိုေတာ႕ကာ ... လူႀကီးေတြနားမကပ္ရေအာင္ သၾကားလံုး နဲ႕ မုန္႕ထုပ္ေပးၿပီး ကေလးေတြ ေ၀ခိုင္းလိုက္မယ္ ... ။ ကေလးေတြၾကားဆိုၿပီး သူခ်ည္းလႊတ္ထားလို႕လည္း မျဖစ္ဘူး မိုးေစြ ။ မင္း အရိပ္အေျခ ၾကည္႕ၿပီး ထိန္းဦးကြာ ။<br />ကေႏြလိႈင္က ဇယားခ်တာနဲ႕ ေမာင္ဆိုးေပ ... ကေလး ေတြ အလယ္ေရာက္ေတာ႕သည္ ။<br /><br />` ကေလးတို႕ေရ ... လာၾက ´<br />` အားမငယ္ၾကနဲ႕ကြယ္ ... ကမာၻႀကီးျပားသြားၿပီတဲ႕ကြ ... Thomas L. Friedman ကေျပာတယ္ ´<br />`ဒီလူကေတာ႕ စၿပီ ... Thomas L. Friedman ေနေနသာသာ ေက်ာ္၀င္းဆိုရင္ေတာင္ ကမ္းနဖူးရြာက သဗၺာန္သမားလားလို႕ ေမးမွ အခက္ .. ဒုကၡပဲ ´<br />မိုးေစြကေတာ႕ ပုခံုးကို က်ံဳ႕ ႏွာေခါင္းရႈံ႕ကာ ေခါင္းကို ကုတ္၍ ညည္းေလေတာ႕သည္ ။<br />ေဘးနားက ကေလးေလးက ႏွပ္ရႈံ႕ရင္းေမးသည္ ။<br />`ကဘာႀကီး ၾကားတြားေအာင္ ဘယ္ဒူတက္နင္းရို႕ယဲဂ် ။ ေဖႀကီး က်န္ယာမွ တိုင္ေက်ာမယ္ ´<br />သြက္လက္ခ်က္ခ်ာတဲ႕ ထိုကေလးကို ဆိုးေပ သေဘာက်သြားသည္ ။ ` သား ... ေဖေဖႀကီးက ဘယ္သြားလို႕လဲကြ ´<br />` ဟိုး...မွာ ။ ေမႀကီးကို တြားေခၚတာ ... က်န္မယာေတးဘူး ´<br />သၾကားလံုးဆုပ္ထားတဲ႕ လက္ကေလးနဲ႕ ညႊန္ျပရာကို ၾကည္႕ေတာ႕ အေ၀းခပ္လွမ္းလွမ္းမွ ေရျပင္ညစ္ေထးေထးသာေတြ႕ရသည္ ။<br />ဆိုးေပက ... သက္ျပင္းဖြဖြခ်ကာ ...<br />`ဒီလိုကြ .. ကေလးတို႕ရ ... ခုဆို မင္းတို႕ေလးေတြ အေၾကာင္း ... ဘေလာ့ဂ္ေတြ ေပၚမွာ ..... ´<br />`ေဟ႕လူ .. ကေလးေတြက ဘေလာ့ဂ္ဆိုတာ စားစရာလား ေမးေနဦးမယ္ ... ခင္ဗ်ားကလဲေလ ´ မေနသာေတာ႕တဲ႕ မိုးေစြက အသာကပ္ကာ ေျပာရသည္ ။<br />`ေအာ္ ... ေအး .. ဟုတ္သားကြ ´ ` ဒီလိုေလ ကေလးတို႕ရ ... ခု အင္တာနက္ေပၚမွာဆိုရင္ ... ´<br />`အာ .. လုပ္ျပန္ၿပီ ... အင္တာနက္က ကစားစရာလားလို႕ ေမးေနဦးမယ္ဗ် ... ´ ခါးတို႕ကာ ေျပာရျပန္သည္ ။<br />`အင္း .. ဟုတ္တာပဲေနာ္ ... ´ ` ဒီလိုကြ ကေလးတို႕ရ ... မင္းတို႕ေလးေတြအတြက္ ကြန္ျပဴတာေတြနဲ႕ .... ´<br />`ဟာ ... ဒီလူ ခက္ေတာ႕တာပဲ ... သူတို႕က ကြန္ျပဴတာလည္း ဘယ္ႏွယ္႕လုပ္သိဦးမွာလဲဗ် .. ဘယ္နားက ရြာလည္းလို႕ ေမးေနဦးမယ္ ... မင္းတို႕အေၾကာင္း တီဗီထဲမွာ ပါတယ္လို႕သာ ေျပာလိုက္ေတာ႕ဗ်ာ ... သိပ္ေလမ၇ွည္နဲ႕ ´<br />မိုးေစြက လက္တို႕ၿပီး ေျပာျပန္ေတာ႕ ဆိုးေပ စိတ္ေလသြားပံုရသည္ ။<br />` ေအး .. ဒါလည္း ဟုတ္တာပဲ ... ဒါေပမဲ႕ သူတို႕က တီဗီေတာင္ သိပါ႕မလားကြ ... တေလာကလာသြားတဲ႕ တီဗီမင္းသားႀကီးေတြထဲက ၀န္ႀကီးခ်ဳပ္ဆိုတာေတာင္ လူမသိမွာစိုးလို႕ ဒါ ... ႏိုင္ငံေတာ္၀န္ႀကီးခ်ဳပ္ ... ၀န္ႀကီးခ်ဳပ္ရယ္လို႕ ရင္ဘတ္ႀကီး တဗုန္းဗုန္းပုတ္ျပၿပီး မိတ္ဆက္ေပးရေလာက္နီးနီး ေၾကာ္ျငာ သြားရေသးတာပဲေနာ္ ´<br />` အဲ႕ဒါေျပာတာေပါ႕ .. ခင္ဗ်ားလည္းသိသားနဲ႕ကို ´<br />`တကယ္ဆို အဲဒီ၀န္ႀကီးခ်ဳပ္ရဲ႕ နဖူးေျပာင္ႀကီးမွာ လူျမင္သာေအာင္ ၀န္ႀကီးခ်ဳပ္ပါခင္ဗ်ာ လို႕ ထံုးနဲ႕ ေရးထားဖို႕ေကာင္းတာကြ ´<br />`ေတာ္ပါေတာ႕ဗ်ာ ... ခင္ဗ်ားကလည္း .. ကဲ ကဲ .. ကေလးေတြ မုန္႕ေ၀စရာရွိတာ ေ၀လိုက္ ... သူတို႕လည္း စားခ်င္ၿပီေပါ႕ ´<br />`ေအးပါ မိုးေစြရ .. မင္းကလည္း ... မုန္႕ေ၀တာက ခဏပါ ... ငါက ၿပီးစလြယ္ ေ၀ေပးလိုက္တာမ်ိဳး မလုပ္ခ်င္ဘူး ... တကယ္ဆို သူတို႕က ဖားသားေအာ့ဖ္သည္ မန္း ေလးေတြကြ ... ဂရုစိုက္ရတယ္ ´<br />`ဟုတ္ပါၿပီ ... လုပ္ပါ ျမန္ျမန္ ´<br />ေဘးမွာ ၀ိုင္းေနတဲ႕ ကေလးေတြကေတာ႕ သူတို႕ႏွစ္ေယာက္ကို ပါးစပ္အေဟာင္းသားနဲ႕ပဲ ေငးေနၾကသည္။<br />`ေနဦး ... ငါ သူတို႕ေလးေတြ စိတ္အားမငယ္ရေအာင္ ကဗ်ာရြတ္ျပလိုက္ဦးမယ္ကြ ´<br />`ကဲ ... သေဘာဗ်ာ သေဘာ ... ကဗ်ာမကလို႕ သီခ်င္းဆိုၿပီး ကျပခ်င္လည္း ကျပေတာ႕ ... က်ဳပ္ေတာ႕ ေျပာရတာ ေမာၿပီ ... ရြတ္မယ္ဆိုလည္း ျမန္ျမန္ရြတ္ေတာ႕´<br />မိုးေစြကေတာ႕ စိတ္ပ်က္လက္ပ်က္နဲ႕ လက္ေလွ်ာ႕ကာ ထိုင္ခ်လိုက္ေတာ႕သည္ ။<br />` အဟမ္း အဟမ္း ... ကေလးတို႕ေရ ... စိတ္ဓာတ္မက်ၾကနဲ႕ကြ ... ဆရာတာရာမင္းေ၀ ရဲ႕ ကဗ်ာစာသားတစ္ပိုဒ္ကို ဦးဆိုးေပ ရြတ္ျပမယ္ ´<br />` ဒီလိုကြ ... သူက ေျပာတယ္ ... ဘ၀မွာ ေလေျပ ကိုခ်ည္း ေမွ်ာ္လင္႕စရာမလို ။ မုန္တိုင္းမွာလဲ ေအာက္ဆီဂ်င္ပါ .... အာ .. အု .. ၀ု .. ဖရု ... ´<br />`ဟာ .. ေဟ႕ ..ဆိုးေပ .. ´ မိုးေစြ ေငါက္ကနဲထကာ ဆိုးေပပါးစပ္ကို အတင္းအုပ္ပိတ္သည္ ။<br />စု၀ိုင္းရပ္ေနတဲ႕ ကေလးေတြ ေဘးကို ရွဲသြားေလသည္။ တခ်ိဳ႕ ငိုမဲ႕မဲ႕ ျဖစ္သြားသည္။ မိဘေဆြမ်ိဳး လက္က်န္ရွိသူေတြက ေအာ္ငိုကာ ထြက္ေျပးၾကေတာ႕သည္ ။<br />`ကေႏြလိႈင္ .. ကေႏြလိႈင္ .. လာစမ္းပါဦးဗ်ာ .. ´<br />` မ၀ိုးေစြ .. အာ .. အုဖ္ .. ဘာဖစ္ ... ´ ဆိုးေပက ရုန္းကန္ၿပီး ေအာ္ေနေသးသည္ ။<br />ကေႏြလိႈင္လည္း တဖက္မွာ ပစၥည္းေတြ ေ၀ေနရာက အေျပးအလႊားေရာက္လာသည္ ။<br />`ေဟ႕ေကာင္ေတြ ဘာျဖစ္ၾကတာလဲကြ ..မင္းတို႕ကလည္း .. အလုပ္မ်ားပါတယ္ဆိုမွ ´<br />`ဒီမွာေလဗ်ာ .. ဆိုးေပတစ္ေကာင္လုပ္ပံုက က်ဳပ္တို႕ ေျပးေပါက္မွားေတာ႕မယ္ ... ´<br />မိုးေစြက အေၾကာင္းစံုေျပာျပသည္ ။ ကေႏြလိႈင္လည္း အရပ္ပါတို၀င္သြားမေလာက္ စိတ္တိုသြားေတာ႕သည္ ။<br />`မင္းကြာ .. ဒီေနရာ ဒီစကားေျပာစရာလား ... ကေလးေတြကို ... ´<br />`က်ဳပ္က ေစတနာနဲ႕ သူတို႕ အားတက္ေအာင္ .. မုန္တိုင္းမွာလည္း ေအာက္ဆီ ... အီ အီ .. ´<br />`ေတာ္စမ္းကြာ ..မင္း ကားေပၚသြားေနေတာ႕ ... သြားအိပ္ေတာ႕ .. ၾကာရင္ ရြာသားေတြ လိုက္ရိုက္လို႕ ခက္မယ္ ´<br />အဲ႕သလို ေငါက္လိုက္ခါမွ ေမာင္ဆိုးေပ မ်က္ႏွာေသေလးနဲ႕ ကားရွိရာ ထြက္သြားေလေတာ႕သည္ ။<br /><br />ရြာသားေတြကို ပစၥည္းေတြ ေ၀ျခမ္းၿပီးလို႕ ျပန္ခါနီးေတာင္ ဆိုးေပက ကားေပၚမွေန၍ ကေလးေတြ ရွိရာဘက္ လွမ္းေအာ္ခဲ႕ေခ်ေသးသည္ ။<br />`ကေလးတို႕ေရ ... အားမငယ္ၾကနဲ႕ကြ ... အေဖအေမမရွိေတာ႕ရင္ မင္းတို႕ကို ႏိုင္ငံေတာ္က ေမြးစားမယ္တဲ႕ ။ ဘာမွမပူၾကနဲ႕ ။ တပ္မေတာ္သာအမိ တပ္မေတာ္သာ အဖေပါ႕ကြာ ။<br />ေနာက္ေနာင္ဆို မင္းတို႕ ဧရာ၀တီတိုင္းႀကီးမွာ အစိမ္းေရာင္လႊမ္းေတာ႕မွာပါကြ ။ စပါးခင္းစိမ္းစိမ္းေတြေတာ႕ မဟုတ္ဘူး ။ ယူနီေဖာင္း အစိမ္းေတြေဟ႕ ... ´<br />ကေႏြလိႈင္နဲ႕ မိုးေစြလည္း အႏွီေမာင္ဆိုးေပကို ဘာမွ မတားလိုေတာ႕ ။ ေအာ္ခ်င္ရာေအာ္ေစေတာ႕ဆိုၿပီး လႊတ္ထားလိုက္ၾကကာ .. ကားဆရာကိုပဲ ေျပာလိုက္ေတာ႕သည္ ။<br />` ဆြဲ ... ဆရာေရ႕ ... အင္းစိန္ကို ´<br />။ ------------------------- ။ ------------------------------------ ။<br /><br />`ကေႏြလိႈင္ ... ဆိုးေပတစ္ေကာင္ၾကည္႕ရတာ အရင္လို မဟုတ္ဘူးဗ်ေနာ္ ။ နည္းနည္း ေဂါက္ေနသလိုပဲ ´<br />`ေအာ္ ..ေအးကြ ။ မိုးေစြရ ။ မင္းမသိေသးတာ ေျပာျပရဦးမယ္ ။ သူ႕အျဖစ္က ဒီလို ။ မင္းသိတဲ႕အတိုင္း သူက အရင္တုန္းက လူမိုက္ကိုးကြ ။<br />က်န္ခဲ႕တဲ႕ စက္တင္ဘာတုန္းကေပါ႕ ။ သူ႕အေမက သူ႕သားလူမိုက္ကို အကုသိုလ္ သိပ္မ်ားေနလို႕ ခဏတျဖဳတ္ဆိုၿပီး ဘုန္းႀကီး ၀တ္ခိုင္းလိုက္တယ္ ။<br />တညေတာ႕ သူဒုလႅဘ၀တ္ေနတဲ႕ ေက်ာင္းကို ၀င္စီးခံရေရာေဟ႕ ။ အဲ႕ဒီမွာ သူ႕ေခါင္းနဲ႕ ေသနပ္ဒင္ ... သနပ္ဒင္နဲ႕ သူ႕ေခါင္း ... ဟူး .... အဲ႕ဒီေနာက္ပိုင္းကတည္းက<br />သူ ခုလို ျဖစ္သြားေတာ႕တာပါပဲကြာ ´<br />`ေအးဗ်ာ .. ျဖစ္မွျဖစ္ရေလ .. သူက ဒုလႅဘ ပါလို႕ မေျပာဘူးလားဗ် ။ ´<br />`ေျပာေတာ႕ေျပာတာပဲတဲ႕ကြ ။ ဒါေပမဲ႕ ဟိုေကာင္ေတြက လိုအပ္ရင္ ဘယ္အရွင္ဘုရားမွ အရွင္မထားဘူး ဆိုတာမ်ိဳးကိုကြ ´<br />` အင္း .. ဟုတ္တာပဲ ။ ခုေရာ ဆိုးေပအေျခအေနက ဘာထူးေသးလဲ ´<br />`ဘာထူးလဲ ဆိုေတာ႕ ခု ဒီေကာင္က လူရံုးရံုး ရံုးရံုးနဲ႕ ရုတ္ရုတ္သဲသဲျဖစ္ေနရင္ သိပ္ပါခ်င္တာကြ ။ ဟိုတရက္ကလည္း ဟိုဘက္လၻက္ရည္ဆိုင္မွာ ရပ္ကြက္သားေတြ ကၽြတ္စီစီ ျဖစ္ေနတာကို<br />၀င္ၿပီး ဆရာလုပ္ခဲ႕လိုက္ေသးတယ္ေလ ´<br />`ဗ်ာ ... ဒီေကာင္က ၀င္ပါလိုက္ေသးလား ... ဘာ၀င္ေျပာတာတဲ႕တုန္းဗ် ´<br />`ေအး ... သူက ၾကားထဲ၀င္ၿပီး .....<br /><br /> သားတို႕ သမီးတို႕ ... အီးမေပါက္ၾကနဲ႕ေနာ္ ... ေၾကာင္ပါးႀကီး ကိုက္လိမ္႕မယ္ ...<br /><br />လို႕ ေျပာခဲ႕သတဲ႕ကြာ ။<br /><br />သားသားမီးမီး ဦးဦးေဒၚေဒၚကိုကိုမမမ်ားခင္ဗ်ာ ... အီအီးက်ယ္က်ယ္ေပါက္မဲ႕အစား ... ေၾကာင္ပါးႀကီးကိုပဲ ၀ိုင္းတီးၾကစို႕လားဗ်ာ ။<br /><br />ဒုကၡသည္အခ်င္းခ်င္းလည္း တတ္စြမ္းသမွ် ကူညီေဖးမၾကပါစို႕ ။</span></span><div style="text-align: justify;"><br /><br /></div>ဆိုးေပhttp://www.blogger.com/profile/05030615046011673545noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-45258511971033249882008-06-19T19:52:00.000+06:302008-06-23T19:04:41.676+06:30တိုက္ပြဲ၀င္စဲ ေမြးေန႕ရွင္<span style="font-family:Zawgyi-One;">ဘ၀လမ္းခရီးတစ္ခုမွာ .....<br />မသမာအၿငိဳးနဲ႕<br />ဥာဏ္ထြင္ကာ ကစားခဲ႕မႈေၾကာင္႕<br />စံေပ်ာ္ရာေမြးရပ္ေျမမွာမေနရပဲ<br />အခြင္႕အခါေပးတဲ႕၊ ေတာ္ရာတိုင္းတပါးမွာ<br />လြမ္းတမ္းတရင္းေနခဲ႕ရရွာ...။<br /><br />အာဇာနည္မ်ိဳး ေသရိုးမရွိေပမို႕<br />က်ေနာ္တို႕ေခတ္မွာ <br />တေထာင္႕သံုးရာငါးဆယ္ျပည္႕ အေရးေတာ္ပံုႀကီးျဖစ္ေပၚတဲ႕အခါ<br />မိစၧာစစ္ဘီလူးေတြကို ရင္ဆိုင္ကာ<br />အမ်ားျပည္သူေကာင္းစားဖို႕<br />သင္ပုန္းေျခေရးစကား ေျပာခဲ႕ျငားလည္း<br />အာဏာရွင္ေတြဟာ အေၾကာက္တရားႀကီးစိုးကာ<br />သိရက္နဲ႕ဆက္မိုက္<br />ၿငိမ္းခ်မ္းေရးမိခင္ကိုပါ<br />နရသိမ္ အႀကိမ္ႀကိမ္စံေစခဲ႕...။<br /><br />ပတၱျမားမွန္ရင္<br />ႏြံနစ္ေသာ္လည္းမညစ္ဆိုတဲ႕ စကားအတိုင္း<br />မိစၧာရန္သူ စစ္ဘီလူးေတြရဲ႕<br />လုပ္ႀကံကာ မဟုတ္မမွန္သတင္းေတြမွာ<br />အႀကိမ္ႀကိမ္ႏြံနစ္ေနေသာ္လည္း<br />ေဒၚစုရဲ႕ ဂုဏ္ေရာင္သတင္းေတြက<br />ကမာၻ႕အလယ္မွာ<br />ထင္ေပၚေနစဲ၊ ထြန္းေျပာင္စဲ...။<br /><br />ဒဏ္ရာဆိုတာ ဘ၀အတြက္အားေပမို႕<br />ျပည္သူေတြအတြက္သူဟာသီးခံ<br />နရသိမ္စံကာမလြတ္မလပ္ျဖစ္ေနလည္း<br />ႀကီးျမတ္တဲ႕အာဂသတၱိရွင္ေခါင္းေဆာင္တေယာက္ေပမို႕<br />ေဒၚစုေမြးေန႕ေရာက္တိုင္းမွာ<br />သူ႕ကိုေလးစားလူအမ်ားဟာ<br />ႏိုင္ငံတကာမွာ ေဒၚစုရဲ႕ဂုဏ္ေတြကိုေဖၚ<br />သက္ေတာ္ရာေက်ာ္ရွည္ကာ<br />လြတ္လပ္စြာတိုင္းျပည္ဦးေဆာင္ႏိုင္ဖို႕<br />တိုက္ပြဲ၀င္စဲ၊ ဆုေတာင္းစဲ...။<br /><br />ေရးသားသီကံုးသူ။ ။ ဇာနည္ေမာင္ </span>မိုးေစြhttp://www.blogger.com/profile/05150113250641935959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-36207140076551717522008-06-18T20:52:00.005+06:302008-06-18T21:05:15.186+06:30အေမ ...<span style="font-family:Zawgyi-One;">အေမ ...<br /><br />ေနႏိုင္လိုက္တာ အေမရယ္ ... ။<br />တစ္ပတ္တစ္ရက္ဆိုရင္ေတာင္<br />သားတို႕အတြက္ ေနဖို႕ခက္လွပါတယ္ ။<br /><br />ခုေတာ႕ ...<br />အေမက ...<br />ေန႕ေပါင္းမ်ားစြာ<br />ညေပါင္းမ်ားစြာ<br />......................<br />...........................<br />...............................<br />အဲဒီ ေလွာင္ခ်ိဳင့္ထဲကေန<br />.........<br />ေမွာင္မိုက္ေနသူေတြရဲ႕ဘ၀<br />လြတ္ၿငိမ္း ေအးျမဖို႕ ...<br /><br />ေလာင္ၿမိဳက္ခံေနရတဲ႕ ...<br />ႏွစ္ေပါင္းမ်ားစြာ ...<br />ေနႏိုင္လိုက္တာ<br />အေမရယ္ ။<br /><br />တခ်ိဳ႕က<br />အေမ ...<br />ရပ္သြားၿပီတဲ႕ ...<br />မဟုတ္ဘူး ။<br />မဟုတ္ဘူး ကြ ။<br /><br />အေမ ...<br />ငါတို႕ အေမ ...<br />ရပ္ေနခဲ႕တာ ...<br />သူရပ္ေနခဲ႕တာ ...<br />သူ႕ရဲ႕ ႏွလံုးေသြးေတြ<br />ရပ္သြားသည္႕တိုင္ေအာင္ ...<br />သူ ရပ္ေနဦးမွာ ...<br />ရပ္ေနဦးမွာ ...<br />ငါတို႕ေရွ႕က ...<br />ငါတို႕အတြက္ ...<br />မားမားမတ္မတ္<br />မား မား မတ္ မတ္<br />မား မား မတ္ မတ္<br />ရပ္ ေန ဦး မွာ ...<br /><br />ဒီလိုပါပဲ အေမ ...<br />သားတို႕က .........<br />အေမ ... လို႕<br />ေရရြတ္ျမည္းတမ္းရံုနဲ႕ပါပဲ အေမရယ္ ...<br /><br />ေဟာ့ဒီ ကီးဘုတ္ေပၚကေန<br />သားလက္ေခ်ာင္းေတြ ေသြးစိမ္႕သြားေအာင္<br />အေမ႕နာမည္ကို အ ထပ္ ထပ္ စာလံုးေပါင္းလည္း<br />အေမ႕အာသီသ ၿငိမ္းခ်မ္းေရး<br />ေ၀းေနဆဲပါ ... အေမ ။<br /><br />အေမရယ္ ...<br />သားညံ့ေတြရဲ႕ေရွ႕မွာမွ<br />အျပံဳးမပ်က္ ...<br />မားမားမတ္မတ္<br />ရပ္တည္ေနျပႏိုင္ေသးတယ္တဲ႕လား ...<br /><br />ေနႏိုင္လိုက္တာ အေမရယ္ ................ ။<br /><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-weight: bold; color: rgb(255, 255, 255);font-family:Zawgyi-One;" >´အေမစု အျမန္ဆံုးလြတ္ေျမာက္ၿပီး စိတ္ေရာကိုယ္ပါ က်န္းမာခ်မ္းသာပါေစ ... ။ ´</span><br /></div>အိပ္မက္အိမ္http://www.blogger.com/profile/06823885790409574172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-62670906694452011492008-06-08T20:37:00.004+06:302008-06-08T20:50:02.521+06:30ျခစားေနေသာ အုပ္ခ်ပ္မ်ားအေၾကာင္း<span style="font-family:Zawgyi-One;">အေျခဆိုတာ တကယ္ဆိုရေၾကးဆို အင္မတန္မွ အေရးႀကီးပါေရာလားဗ်ာ။ ငမိုးေစြရယ္ စကားႀကီးစကားက်ယ္နဲ႕ တမ်ိဳးႂကြားလို႕ ဘယ္လိုဘယ္ပံုမ်ား ေလလံုးထြားဦးမယ္လို႕ မေတြးလိုက္ပါနဲ႕ဗ်ာ။ ရိုးရိုးေတြးလို႕ ယို႕ယို႕ေလးေရးၾကည္႕မိတာပါ။ တခါက က်ေနာ္႕ဂ်ီးေဒၚႀကီး ေဒၚေငြတစ္ေယာက္ သူ႕ရဲ႕ ရွိစုမဲ႕စု တဲအိမ္ငယ္ေလး ေစာင္းၿပီးလဲက်တုန္းကေပါ႕။ "ေအာင္မေလး သြားေလသူႀကီးရဲ႕ ရွင္ေဆာက္ထားတဲ႕ တဲအိုေလး အေျခမခိုင္ယိုင္လဲလို႕ မွီခိုရာမဲ႕ရျပန္ေပါ႕" အစခ်ီၿပီး သူ ငိုခ်င္းခ်တာကို ပိုမွပို ငိုမွငိုလြန္းရဲ႕လို႕ က်ေနာ္စိတ္ထဲ ေရရြတ္ခဲ႕မိပါရဲ႕။ တကယ္ပါဗ်ာ အေျခမခိုင္တာဘဲ အခ်ိန္မွီ ျပင္လိုက္ေပါ႕။ ယိုင္လဲစရာလားလို႕ ဟုတ္ပါ႕ေနာ္ ငမိုးေစြ ေတာ္တယ္မဟုတ္လားဗ်။<br /><br />ေဟာအခု နာဂစ္ေမႊလို႕ အိမ္ေတြပ်က္၊ တဲေတြၿပိဳ သစ္ပင္ပါမက်န္လဲလို႕ လယ္ျပင္မွာ ေရ၀င္ေနလို႕ ပ်ိဳးက်ဲဖို႕မေျပာနဲ႕ ထမင္းၾကမ္းခဲေတာင္မွ အခက္အခဲၾကားက စားေနရၿပီတဲ႕။ "အေျခမခိုင္တာဘဲ အခ်ိန္မွီျပင္လိုက္ေပါ႕" လို႕ စိတ္ေဆာ႕ၿပီးေျပာမလို႕ ေတြးမိရံုရွိေသး " ေဂါက္ ! " ခနဲအသံနဲ႕ ေနာက္စိတခ်မ္း ပူဆင္းသြားေလရဲ႕။ ေဟာဗ်ာ ဘယ္အရပ္ကေရာက္လာလဲ မသိရတဲ႕ ငနဲသား ခံုဖိနပ္တဖက္က အခန္႕သားေနရာယူလို႕။ ေမတၱာေတာ္ ထားၾကရက္ေလတယ္ေပါ႕။ ဆႏၵေတာ္ မေစာၾကပါနဲ႕ဦးဗ်ာ။ အဲဒါဇာတ္သိမ္းပါဗ်ာ က်ေနာ္မ်ိဳး အေျပာမတတ္ေလေတာ႕ အခ်က္ခ်က္ အခါခါမွားတာပါ။ ေနာက္မွ ေဒါသထားဖို႕စိတ္ခဏ ေလွ်ာ႕ထားၾကပါဦး။<br /><br />ဒီတခါက်ေတာ႕ ဒီလိုရွိတယ္ဗ် ... </span><br /><span id="fullpost"><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">အဟမ္း ... အင္း ... ။ ေဟ႕ေကာင္ မိုးေစြ ...! ေျပာမယ္႕ဟာေျပာဘာအခုမွ လိပ္ဥေပ်ာက္သလို လုပ္ေနတာလဲ ... အဟဲ ... စိတ္မရွိပါနဲ႕ အရပ္ကတို႕ရယ္ ... သူတို႕ေတြ ေျပာၾကတဲ႕ ဆရာႀကီးေလသံဆိုတာ ေခ်ာင္းဟန္႕သံ လိုလို ဘာလိုလိုနဲ႕ အပိုေတြပါတယ္ဆိုလား? က်ေနာ္လည္း စမ္းၾကည္႕မိတာပါ။<br />"ဘာဆရာလဲေဟ႕... ! ေသခ်ာေျဖ မေရရာလို႕ကေတာ႕ အေသခ်ာမင္းရမွာ ေဟာဒီမွာ " တုတ္ " ၾကည္႕ထား ႏွစ္ငါးမူးကြ... !" ဘုရား ... ဘုရား... နာၿပီ အသံကအရင္ ေရာက္ႏွင္႕လာသူ... သူက ေမာင္ဆိုးေပ။<br /><br />အေျခအေနက မဟန္ မ်က္ႏွာေက်ာတင္းတင္းနဲ႕ ဒင္းမ်က္ႏွာၾကည္႕ရတာကိုက အထိတ္တလန္႕ရွိရတယ္။ မ်က္ႏွာခ်ိဳေသြးထားမွ တန္ရံုက်ေတာ႕မယ္ထင္ပါ႕။ မိုက္ပါ႕ ငမိုးေစြ ကဲ မ်က္ရည္သာထိုးခံရမယ္႕ကိန္း စကားမမွားေအာင္ ႀကံရေခ်ၿပီ။<br />မိုးေစြ။ ။"ဟာ ... ဆရာ .... ဘယ္ကေနလွည္႕လာတာတုန္းဗ်။"<br />ဆိုးေပ။ ။"မ်က္ႏွာခ်ိဳေသြးမယ္ မႀကံနဲ႕မင္းဆီတည္႕တည္႕လာတာ။ ကဲဘာတဲ႕ အေျခမခိုင္တာဘဲ အခ်ိန္မွီျပင္လိုက္ ဟုတ္စ ...။ "<br />ကံၾကမၼာက ေရွာင္ထြက္ခြင္႕မေပးေတာ႕ ကိုယ္႕စကားနဲ႕ကိုယ္ ရွင္းရၿပီေပါ႕...<br />မိုးေစြ။ ။"ဒီလိုပါ ကိုဆိုးေပရယ္ ... နာဂစ္မုန္တိုင္း၀င္သြားလို႕ အခက္အခဲျဖစ္ေနတဲ႕ ျမန္မာႏိုင္ငံက ဒုကၡသည္ေတြ ..."<br />ဆိုးေပ။ ။" ေတာ္စမ္း ! မင္းစကားအခုရပ္ ...! ဘာတဲ႕ ဒုကၡသည္ ဟုတ္လား..."<br />မိုးေစြ။ ။"ဟုတ္ပါတယ္ခင္ဗ်ာ ေလေဘးဒုကၡသည္ေတြေလ... "<br />ဆိုးေပ။ ။" ေတာ္စမ္း မိုးေစြ ... ကိုယ္႕အားကိုယ္ကိုး လုပ္ကိုင္စားေသာက္ေနခဲ႕ၾကတာ။ မထင္မွတ္ဘဲ သဘာ၀အႏၱရာယ္ၾကံဳေတြ႕လို႕ အတိဒုကၡ အက်ပ္အတည္းထဲ ေရာက္ေနတာကြ.."<br />မိုးေစြ။ ။" ဟုတ္... ဟုတ္ကဲ႕ "<br />ဆိုးေပ။ ။" ကိုယ္က်ိဳးအတြက္ တခုတည္းကိုၾကည္႕ၿပီး ဒုကၡသည္အမည္ခံဖို႕ တန္းစီေစာင္႕ေနတဲ႕သူေတြမဟုတ္ဘူး။ ကဲေျပာစမ္း ... ဘယ္ကအေျခမခိုင္တာလဲ .. ဘယ္ကသြားျပင္မလဲ .."<br />မိုးေစြ။ ။"ဒါကဒီလိုရွိပါတယ္ ကိုယ္႕ဆရာရယ္ ... ဒါနဲ႕စကားမစပ္ ဆရာ႕ပံုစံက တိုက္ပံုနဲ႕ဘာနဲ႕ ဘယ္ကျပန္လာတာလဲဗ်။"<br />ဆိုးေပ။ ။" လ၀က ရံုးကေဟ႕ မွတ္ပံုတင္သြားလဲတာ ေဟာဒီမွာၾကည္႕ ...မွတ္ပံုတင္အသစ္စက္စက္"<br />မိုးေစြ။ ။" ဟာ ဆရာ႕မွတ္ပံုတင္လဲတာ ျမန္လွေခ်လား။ က်ေနာ္႕မွတ္ပံုတင္ဆို လခ်ီေနၿပီမရေသးဘူး။ မဟုတ္မွလြဲေရာ ရံုးမွာေဆြမ်ိဳးရွိၿပီထင္တယ္။"<br />ဆိုးေပ။ ။" မဟုတ္ဘူးေဟ႕ လြဲတယ္... ငါ႕မိန္းမ ညီမ၀မ္းကြဲရဲ႕ သူငယ္ခ်င္း သူ႕အစ္ကိုရည္းစားေဟာင္းေတာင္ မရွိဘူး။ အလွဴေငြထည္႕ၿပီး အျမန္လုပ္လာတာ"<br />အခြင္႕သင္႕ပါေပါ႕ ျပန္ေျပာရႀကံေနတုန္း ....<br />"အင္း ... အမွားေတြ၊ အမွားေတြ " လို႕ တရားက်သလိုေလသံႏွင္႕ ေရာက္လာေသာ လူပ်ိဳႀကီး တရားသမားတပိုင္း ကိုေႏြလိႈင္ေရာက္ခ်လာေလရဲ႕ ... ။မဆိုးလွ ေတာ္ပါေသးရဲ႕ သူေရာက္လာတာမွ က်ေနာ္မ်ိဳးငမိုးေစြလည္း အသက္ရူနည္းနည္းေခ်ာင္သြားေတာ႕တယ္။<br />ေႏြ။ ။" ဘယ္ရမလဲ ေမာင္ဆိုးေပရယ္ .. မင္းၾကည္႕ေတာ႕ တိုက္ပံုအကၤ် ီ နဲ႕ လည္ကတံုး ပုဆိုးက စိပ္ခြန္အစိမ္းနဲ႕ တိုင္းျပည္ကို သစၥာေဖါက္ေနတာေပါ႕။ မင္းတို႕ေျပာတာ႕ အလွဴေငြ ကဲဘယ္မွာလဲ ျဖတ္ပိုင္းျပစမ္း၊ မရွိဘူးမဟုတ္လား။ အဲဒါေၾကာင္႕ ေရွးလူႀကီးေတြေျပာၾကတာ ျဖတ္ပိုင္းျပန္မလာတဲ႕။ ဘယ္လာမလဲ မင္းက အလွဴဆိုၿပီး လူၾကားေကာင္းေအာင္ေျပာ လက္သိပ္ထိုးအလွဴဆိုတာ လာဘ္ေပးမႈကြ။ "<br />ဆိုးေပ။ ။" ဟို... က်ေနာ္လည္း အေရးတႀကီး လိုေနတာမို႕ မျဖစ္စေလာက္ေလးေပးလိုက္တာ ျပႆနာ မရွိေလာက္ပါဘူးဗ်ာ... "<br />ေႏြ။ ။"ရွိတယ္ကြ... ရွိတယ္ ... မျဖစ္စေလာက္ေလး လုပ္ပိုင္ခြင္႕ရွိတဲ႕သူကစ လုပ္စားတယ္။ အေကာင္ေသးကလည္း အေကာင္ေသးေလာက္စားတယ္။ အေကာင္ႀကီးကလည္း အေကာင္ႀကီးေလာက္စားတယ္။ ကဲမင္းတို႕ကလည္း နည္းနည္းလိုခ်င္လို႕ နည္းနည္းေပးတယ္။ ေဟာ ... မ်ားမ်ားလိုခ်င္တဲ႕သူကလည္း မ်ားမ်ားေပးတယ္။ ကဲမင္းတို႕လုပ္တာေတြက အျပစ္ကင္းတယ္ေပါ႕ေလ..."<br /><br />" ဟိုေကာင္မလည္ရႈပ္ မိုးေစြကလည္း စကားကိုရွင္းရွင္းမေျပာဘူး။ အခုဆို ရသေလာက္ေပး ရသေလာက္ေျဖာင္ ျဖစ္ေနတာ ... ဘယ္သူေတြလဲ .... မင္းတို႕မင္းတို႕ေတြ အဲဒီအေျခ အေသးစိတ္ကို ေတြးဖို႕ျပင္ဖို႕ ျပင္ဖို႕ေျပာတာ...။ ၁၀ ေပးလို႕မွ ၁ က်ပ္တန္ႏြမ္းႏြမ္း ရၾကတဲ႕ဘ၀ ... အခုေတာ႕မင္းတို႕ေတြက ငါ႕မထိရင္ၿပီးေရာ။ ငါနဲ႕ လြတ္ရင္ၿပီးေရာဆိုၿပီး အရာရာကို မဆိုင္သလိုေနေနၾကဟုတ္လား။ မင္းတို႕ကိုယ္ မင္းတို႕ တိုင္းျပည္သစၥာေဖာက္ေနၾကတာ တယ္ေကာင္းတယ္ ထင္ၾကတယ္ေပါ႕ အမိႈက္ကစ ျပႆာဒ္မီးေလာင္တဲ႕... အခုမင္းတို႕ေၾကာင္႕ ျပႆာဒ္ပါ အမိႈက္နီးနီးျဖစ္ေနၿပီ။ ေကာင္းေသးရဲ႕လား... "<br /><br /><blockquote></blockquote>အခုေတာင္ ကိုရီးယားဇာတ္လမ္းေတြက ခပ္ေရွာ္ေရွာ္အေတြးအေခၚေတြနဲ႕ ဦးနဲ႕သမီး ဇာတ္လမ္းေတြကလြဲရင္ မင္းတို႕လူငယ္ေတြမွာ ဘာေတြတိုးတက္လဲ? ေနာက္ဆံုးေတာ႕ မင္းတို႕တိုင္းျပည္က လူငယ္ေတြအားလံုးက မိႈတက္ေနတဲ႕ အေတြးအေခၚေတြရိုက္သြင္းခံရၿပီး တုိင္းျပည္ကလံုးပါးပါဖို႕ဘဲရွိေတာ႕တယ္... <blockquote></blockquote> "ေတာက္ ... ငါမေျပာလိုက္ခ်င္ပါဘူးကြာ... ဒင္းတို႕လဲျမန္ျမန္ေသမွေအးမယ္ ... မင္းတို႕လဲ သတိထား ႏြားမျဖစ္ခ်င္ၾကနဲ႕...။ ငါသြားမယ္ ဒါဘဲ... "<br /><br />ေဟာဗ်ာေျပာေျပာဆိုဆိုနဲ႕ အခုက်ေတာ႕လည္းသူမဟုတ္သလို ကိုေႏြတစ္ေယာက္လွည္႕ထြက္သြားေလရဲ႕။ ေနာက္ဆံုးေတာ႕ က်ေနာ္နဲ႕ ေမာင္ဆိုးေပႏွစ္ေယာက္သာ ကိုယ္ေခါင္းကို အသာစမ္းရင္း ခႏၶာကိုယ္ထဲ ျခေကာင္ေတြ၀င္ေရာက္ေနသလိုလို မအီမသာခံစားရရင္း က်န္ေနရစ္ခဲ႕ပါေတာ႕တယ္။</span><br /></span>မိုးေစြhttp://www.blogger.com/profile/05150113250641935959noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-26166414968845501902008-05-29T21:26:00.002+06:302008-05-29T21:32:37.102+06:30အျမင္မွားသာ ျဖစ္လိုက္ခ်င္<span style="font-family:Zawgyi-One;">ျမင္ကြင္းေတြက ေန႔ခ်င္းညခ်င္း <br />ေသတြင္းကိုကိုယ္တိုင္ဘဲ ေရာက္သြားသလိုလို <br />ၾကည့္မိ ရြဲရိေနတဲ့ ဇာတ္တူသားေတြ<br />ကၽြဲေတြ ႏြားေတြ ေဖာင္းကားေပါင္ၿပဲ<br />ေမ်ာတဲ့ဟာကေမ်ာ၊ တင္တဲ့ဟာကတင္<br />ပိတဲ့ဟာကပိ ၿငိတဲ့ဟာကၿငိေပါ့ ....<br />ဒီေနရာ ဒီတေကြ႕ ႐ြာေလးမ်ားရွိခဲ့ရဲ႕လားလို႕<br />ေရေရရာရာ မသိႏိုင္ <br />ငုတ္ကေလးက တစ္တိုင္ႏွစ္တိုင္<br />႐ႊံ႕ႏွစ္လႊမ္း လဒေတာ တေမွ်ာ္တေခၚနဲ႕<br />အေရာေရာ အေႏွာေႏွာျဖစ္ခဲ့ေပါ့ ....<br />က်န္ရစ္သူတစ္စု မွီခိုရာလို႔ ထင္ရတဲ့ အရပ္<br />အ၀င္ထြက္ကအစ မလြယ္ <br />ဒါ ..... တို႔တိုင္ျပည္တဲ့ကြယ္ <br />ရာဇ၀င္မ်ားရဲ႕ သတို႔သမီး<br />စီးျခင္းေသြးေတြ ရဲေစြးခဲ႕တဲ႕ ဧရာ၀တီ<br />ျမင္ေစခ်င္တယ္ ကိုငွက္ေရ ... <br />စကားလံုးမရွိတဲ႕ ေကာင္းကင္လည္း<br />မာယာရွင္နဲ႕ ေပါင္းဖက္သြားၿပီ...။ ။ </span>မိုးေစြhttp://www.blogger.com/profile/05150113250641935959noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-53920091216385219432008-05-27T21:25:00.003+06:302008-05-27T21:31:03.288+06:30ေလေဘးေနာက္ဆက္တြဲ<div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">က်န္ခဲ႕တဲ႕ တနဂၤေႏြေန႕က ကြမ္းျခံကုန္းဒုကၡသည္ေတြကို သြားလွဴၾကတဲ႕ တခ်ိဳ႕ အဖြဲ႕ေတြ အျပန္မွာ အဖမ္းခံရတယ္လို႕ သိရတယ္ ။ ပန္းလိႈင္တံတားထိပ္က ေစာင္႕ၿပီး ျပန္ထြက္လာတဲ႕ ကယ္ဆယ္ေရးကားေတြကို သိမ္းႀကံဳးဖမ္းတယ္လို႕ဆိုပါတယ္ ။ ရဲသား /စစ္သားႏွစ္ေယာက္ေလာက္ကို တခါတည္းထည္႕လိုက္ၿပီး ကားေတြကို အင္းစိန္တန္းေမာင္းခိုင္းတယ္လို႕ သိရတယ္ ။ အင္းစိန္တို႕ က်ိဳ႕ကုန္းတို႕နား ေနတဲ႕သူေတြေတာ႕ အဆင္ေျပတာေပါ႕ ။ း (</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဖမ္းရတဲ႕ အေၾကာင္း (၀ါ) ပုဒ္မကေတာ႕ ......</span><br /></div><span id="fullpost"><br /></span><div style="text-align: justify;"><span id="fullpost"><span style="font-family:Zawgyi-One;">ႏိုင္ငံေတာ္ သိကၡာက်ဆင္းေစမႈဆိုလား ... ဂုဏ္သေရ ပ်က္မႈဆိုလား ပဲ ။ ကိုယ္တိုင္လုပ္ကိုင္စားႏိုင္တဲ႕ ဒုကၡသည္ျပည္သူေတြကို ေတာင္းစားခ်င္စိတ္ေပါက္ေအာင္ အက်င္႕စာရိတၱပ်က္စီးေစေအာင္ ျပဳမူျခင္းေၾကာင္႕ လို႕လည္း ေျပာတယ္လို႕ သိရပါတယ္ ။ စံျပအေနနဲ႕ အဲ့ဒီအလွဴရွင္ေတြကို (သူတို႕အဆိုအရ ႏိုင္ငံေတာ္မ်က္ႏွာ အိုးမဲသုတ္သူေတြေပါ႕ဗ်ာ ။ သူတို႕မ်က္ႏွာေတြကိုေတာ႕ ဘယ္သူမွ လက္အေပခံၿပီး အိုးမဲ မသုတ္ပါဘူး ။ မသကာ ေသးနဲ႕ပန္းရံုေလာက္ေပါ႕ ) ၂ ပတ္ေလာက္ ထိန္းသိမ္းထားမယ္လို႕လည္း ၾကားသိရျပန္တယ္ ။ ခုေတာ႕ ဖမ္းခံထိတဲ႕သူေတြ ဘယ္လို ဆက္ျဖစ္မလဲ မသိရေသးဘူး ။ တကယ္ပဲ ထိန္းသိမ္းထားမလား ။ ေျခာက္ရံုေလာက္ပဲလား မသိရဘူးေပါ႕ ။</span></span><br /><br /><span id="fullpost"><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီသတင္းကို အဲ႕ဒီေန႕မွာပဲ သြားလွဴၿပီး ျပန္လာတဲ႕ အဖြဲ႕ေတြထဲက ပိုင္ရာဆိုင္ရာနဲ႕ ပတ္သတ္ေနတာကို သိရၿပီးလို႕ တာ၀န္က်အရာရွိက မဖမ္းရဲပဲ ေတာင္းပန္ၿပီး ျပန္လႊတ္လိုက္တဲ႕အထဲမွာပါတဲ႕ အတြင္းလူ တစ္ေယာက္က အတိအက်ေျပာတာပါပဲ ။ ဘယ္လိုအတြင္းလူလဲ ဆိုေတာ႕ အေမ႕ဦးေလးရဲ႕ ေယာက္ဖကေမြးစားထားတဲ႕သူက ယူတဲ႕ မိန္းမဘက္က ပါလာတဲ႕ မယားပါ သားရဲ႕ သံုး၀မ္းကြဲညီမရဲ႕ ရည္းစားေပါ႕ လို႕ ဆိုတာမ်ိဳး မဟုတ္ဘူး ။ ခိုင္မာတဲ႕ သတင္းအစစ္ ျဖစ္ေၾကာင္းပါ ။ ဘာလို႕ ခုလို ဘုရားစူး မိုးႀကိဳးပြတ္နီးပါး ေျပာေနရသလဲဆို ဘေလာ့ဂ္ေလာကႀကီးမွာ သတင္းတု သတင္းေယာင္ သတင္းေျပာင္ သတင္းညစ္ ေတြကလည္း ေပါသကိုး ။</span></span><br /><br /><span id="fullpost"><span style="font-family:Zawgyi-One;">စကားစပ္ရရင္ေတာ႕ ဒီလို အလွဴရွင္ေတြ ကို ဒီလို အမႈမ်ိဳး တပ္ၿပီး ဖမ္းဆီးတယ္ဆိုတာ သိရေတာ႕ ေအာ္ဟစ္ၿပီး ရယ္မိတယ္ ။ ေတာ္ေတာ္လည္း စိတ္မေကာင္းျဖစ္မိတယ္ ။ ႏိုင္ငံေတာ္နဲ႕ ခ်ီၿပီးေတာ႕ကို ေျပာတဲ႕ သူတို႕ပါးစပ္ကလည္း ဒုကၡသည္ျပည္သူေတြကိုမွ အားမနာ ။ ဒီသတင္း သိရခ်င္း မပန္ဒိုရာ ေရးတဲ႕ ႏိုင္ငံေတာ္ စုန္းစုန္းျမဳပ္ျခင္း ဆိုတဲ႕ ကဗ်ာ ကို အသံထြက္ၿပီး ထပ္ဖတ္ျဖစ္တယ္ ။</span></span><br /><br /><span id="fullpost"><span style="font-family:Zawgyi-One;">အရင္ကလည္း ၾကားပါတယ္ ။ ဒီလို သတင္း တခ်ိဳ႕ ... ပိတ္ပင္တယ္ တားဆီးတယ္ ။ သူတို႕လက္ထဲပဲ ထည္႕ေစခ်င္တယ္ ။ သူတို႕ တာ၀န္ယူ ျဖန္႕ေ၀ေပးမယ္ ။ ဒါကို အလွဴရွင္ေတြက မၾကည္ျဖဴ (အမွန္ေတာ႕ မယံုၾကည္ ) ေတာ႕ ဒုကၡသည္ေတြဆီ အခ်ိန္မွီ လိုသေလာက္ မေရာက္ႏိုင္ဘူး ... ဒါမ်ိဳး ဒါမ်ိဳးေတြ ဖတ္မိ ၾကားမိတယ္ ... အရင္တရက္က ေရးလိုက္တဲ႕ ကားေပၚက ပစ္ခ်တာမ်ိဳး ကိုလည္း တခ်ိဳ႕က ျပန္ေျပာၾကတယ္ ... ကားရပ္ၿပီး ေ၀ခြင္႕မေပးပါ ။ သူတို႕လက္ထဲထည္႕ရမည္ ဆိုလို႕ သူတို႕ ဗိုက္ ...အဲ႕ မွားလို႕ ... သူတို႕ လက္ထဲ မထည္႕ခ်င္တာနဲ႕ အဲ႕လို က်ဲခ်ရပါတယ္လို႕ ေျပာၾကတယ္ ... စိတ္မခ်မ္းသာဘူးဗ်ာ ... ။ အထက္ကလူေတြ ခိုးဆိုးမွေတာ႕ ေအာက္လူေတြ အက်င္႕ပ်က္တာ စကားထဲ ထည္႕မေျပာခ်င္ေတာ႕ဘူး ။ အဲ့ဒီလိုပဲ ပိတ္ပင္ တားဆီးရေနရတဲ႕ လူစိတ္ရွိတဲ႕အထဲက တာ၀န္က်အရာရွိေတြနဲ႕ လက္ေအာက္ငယ္သားတခ်ိဳ႕ဆိုလည္း သနားစရာပါ ။ သူတို႕ တာ၀န္က်တယ္လို႕ ထင္မွာ မဟုတ္ဘူး ။ ငရဲက်သလိုပဲ ခံစားရမွာ ။ မလြန္ဆန္ရဲတဲ႕ အမိန္႕ေၾကာင္႕သာ ဒီလို အကုသိုလ္မ်ိဳးကို က်ဴးလြန္းၾကရရွာတာကိုး ။ ေအာ္ .. ျဖစ္ပ်က္ခဲ႕ ျဖစ္ပ်က္ေနသမွ်ေတြ ကိုယ္တိုင္မႀကံဳေတြ႕ရေပမဲ႕ ၾကားရ ၾကားရ နား၀ မသက္သာ ဆိုသလို မ်ိဳးပါပဲလား ... ေကာင္းၾကေသးရဲ႕လား အရပ္ကတို႕ေရ .... ။</span></span><br /><br /><span id="fullpost"><span style="font-family:Zawgyi-One;">ရွိရဲ႕သားနဲ႕ ရွိၿပီးရင္း ရွိေနရက္သားနဲ႕ ခိုးလို႕ ၀ွက္လို႕ ဘုန္းလို႕ ဘက္လို႕ အဓမၼျပဳက်င္႕ေနတဲ႕သူေတြက တကယ္ကို ကုန္းေကာက္စရာေတာင္ မရွိေတာ႕လို႕ ေတာင္းစားရေတာ႕မဲ႕ အေျခေရာက္ေနတဲ႕ သူေတြကို အက်င္႕စာရိတၱပ်က္ေတာ႕မယ္တဲ႕လား ။ ျပည္တြင္းျပည္ပက ျမန္မာလူမ်ိဳးေတြက တတ္စြမ္းသမွ် ကူညီလွဴဒါန္းေနတာကိုပဲ သူတို႕က အက်င္႕ဖ်က္ေနတယ္တဲ႕လား ။ တကယ္ဆို သူတို႕ မဟားဒရား စားေသာက္ မ်ိဳဆို႕ထားတဲ႕ တိုင္းျပည္ဘ႑ာေတြထဲက တစ္၀က္ေလာက္ကိုပဲ ဒုကၡသည္ေတြ အတြက္ ျပန္သံုးေပးပါဦး ။ ကယ္ဆယ္ေရး လုပ္ငန္းေတြအတြက္ ေလာက္ငွေစပါတယ္ ။ အခုေတာ႕ဗ်ာ .....</span></span><br /><span id="fullpost"><span style="font-family:Zawgyi-One;">တကယ္ေတာ႕ ႏိုင္ငံေတာ္ဆိုတာႀကီးကို အကာအကြယ္ယူ ပုဒ္မတပ္ေနေပမဲ႕ သူတို႕လုပ္ပံုက သူတို႕ ေသာက္ရွက္ခြဲရေကာင္းလားဆိုၿပီး ရွက္ရမ္းရမ္းေနသလို ျဖစ္ေနတာပဲ ။</span></span><br /></div><span id="fullpost"><br /></span>အိပ္မက္အိမ္http://www.blogger.com/profile/06823885790409574172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-7409706386611463242008-05-26T22:37:00.001+06:302008-05-27T10:43:33.915+06:30ဆံုဆည္းရာ<a href="http://www.soneseayar.blogspot.com/">ဆံုဆည္းရာ</a>: "ျမန္မာနိုင္ငံတြက္ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္<br />၂၃ရက္ ေမလ တြင္ နအဖမွ နိုင္ငံျခားသား ကယ္ဆယ္ေရးအဖြဲ ့၀င္အားလံုးအား ျမန္မာျပည္ထဲ ၀င္ခြင့္ေပးရန္ သေဘာတူညီေၾကာင္း ဘန္ကီမြန္းမွ ထုတ္ျပန္ေၾကျငာသည္ <span style="font-style: italic;">[1]</span> ။ ယူအန္အဖြဲ ့၀င္မ်ားလာတုိင္း ေမ်ာက္ျပဆန္ေတာင္း လုပ္တတ္ေသာ ၊ အရွက္မရွိ အတုအပမ်ားကို ေနရာခ်ထားတတ္ေသာ နအဖမွ ထိုသို့ေသာ္ သေဘာတူညီခ်က္ေပးလိုက္သည္ ဆိုျခင္းမွာ သတင္းေကာင္းဟု ေခၚနိုင္ေသာ္လည္း အလြန္ေတာ့ ယံုရခက္ပါသည္ ။<br /><br />ေရႊ၀ါေရာင္ေတာ္လွန္ေရးအခ်ိန္ကာလက ဂန္ဘာရီနွင့္ ေနျပည္ေတာ္တြင္ ေတြ ့ဆံုေဆြးေႏြးပြဲမ်ားလုပ္ခါ ဂန္ဘာရီၾကီးအား နအဖမွ ဖလွဲတကင္း ျပံဳးရႊင္ႏႈတ္ဆက္ေနစဥ္ ၊ ရန္ကုန္ျမိဳ ့နွင့္ တျခားျမိဳ ့မ်ားတြင္ ဘုန္းၾကီးမ်ား ၊ ျပည္သူမ်ားကို ဖမ္းစီးျခင္းမ်ား ၊ ဘုန္းၾကီးေက်ာင္းမ်ားကို ၀င္ေရာက္ရွာေဖြ ခ်ိတ္ပိတ္ျခင္းမ်ားကို ေနာက္ကြယ္မွ အင္အားျမွင့္တင္ျပီး လုပ္ခဲ့ၾကသည္ ။ ထိုသို့ ယူအန္မွ အၾကီးအကဲမ်ားကို သေဘာတူညီခ်က္ ကတိ စသည္တို့ကို ျပီးျပီးေရာဆိုသလို မ်က္နွာေျပာင္တိုက္ျပီး ေကာက္က်စ္ယုတ္မာေသာ နအဖက ေပးခါ ၊ သူတို့ျပန္သြားခ်ိန္တြင္ေတာ့ ျမန္မာနိုင္ငံကို ခ်ယ္လွယ္ခ်င္သလို ခ်ယ္လွယ္ခဲ့သည္မွာ အတိတ္တြင္ မေရမတြက္နိုင္ေအာင္ ျဖစ္ပ်က္ခဲ့ဖူးျပီး ျဖစ္သည္ ။<br /><span style="display: inline;" id="fullpost"><br />ဘန္ကီမြန္း၏ ေနာက္ဆံုး ထုတ္ျပန္ေၾကျငာခ်က္တြင္ စစ္အစိုးရသည္ နုိင္ငံတကာ၏ ပူးေပါင္းကယ္ဆယ္ေရးလုပ္ငန္းမ်ားကို ေလ်ာေလ်ာရွဴရွဴ လက္ခံေတာ့မည္ဟု ေမွ်ာ္လင့္မိေၾကာင္း ေျပာၾကားခဲ့သည္ <span style="font-style: italic;">[1]</span> ။ ျမန္မာနိုင္ငံ အိမ္နီးခ်င္းနိုင္ငံမ်ားတြင္ အသင့္ေစာင့္ဆိုင္းေနၾကေသာ ကယ္ဆယ္ေရးအဖြဲ ့၀င္မ်ားသည္ နအဖမွ မီးစိမ္းျပသည္နွင့္တျပိဳင္နက္ ခ်က္ခ်င္း၀င္နိုင္ရင္ အသင့္ျပင္ထားၾကျပီးသား ျဖစ္ေပသည္ ။ အကယ္၍ ဤစစ္အစိုးရသည္ ဘန္ကီမြန္းေျပာသလို တကယ္လက္ခံလိုစိတ္ရွိခဲ့ေသာ္ အဘယ္ေၾကာင့္ ခုခ်ိန္ထိ ျမန္မာျပည္ထဲသို့ နိုင္ငံျခားကယ္ဆယ္ေရးအဖြဲ ့၀င္မ်ား အလံုးအရင္းနွင့္ မ၀င္ေရာက္နိုင္ေသးသနည္း ။<br /><br />“နိုင္ငံေရးပိုင္း ဆက္ႏြယ္မႈမရွိဘဲ ၊ ဘာမွ တန္ျပန္ေတာင္းဆိုမႈမရွိေသာ (no strings attached) ကယ္ဆယ္ေရးအဖြဲ ့၀င္မ်ားအားလံုးကို ၾကိဳဆိုေၾကာင္း” သိန္းစိန္က ထုတ္ျပန္ေၾကျငာခဲ့သည္ <span style="font-style: italic;">[2]</span> ။ ထိုသို့ဆိုလွ်င္ အဖြဲ ့အစည္းတိုင္းကို နိုင္ငံေရးဆက္ႏြယ္မႈ ရွိမရွိ စသည္ျဖင့္ အေသးစိတ္ လိုက္လံစစ္ေဆးျပီးမွ လက္ခံမည္ဟူေသာ သေဘာသက္ေရာက္ေနသည္ ။ ထို့အျပင္ ျမန္မာေရပိုင္နက္ အနီးတ၀ွက္တြင္ အသင့္ရွိေနျပီျဖစ္ေသာ စစ္သေဘာၤ စစ္ေလယာဥ္မ်ားကို ၀င္ခြင့္မေပးနိုင္ပါဟုလည္း ေျပာၾကားခဲ့သည္ ။ ထိုင္းနိုင္ငံရွိ Utapao air base တြင္ အေျခစိုက္ ေစာင့္ဆိုင္းေနေသာ အေမရိကန္ေလတပ္မွ ကယ္ဆယ္ေရးအဖြဲ ့တာ၀န္ရွိသူက “ျမန္မာဘက္က သူတို့ကို ေပး၀င္ခ်င္တဲ့အခ်ိန္တိုင္း ၀င္ဖို့ အဆင္သင့္ျဖစ္ေနျပီး ၊ သူတို့မွာ နိုင္ငံေရးပိုင္း ပတ္သက္လိုစိတ္ လံုး၀မရွိေၾကာင္း ၊ လူသားခ်င္းစာနာေထာက္ထားခါ အကူအညီမ်ားေပးနိုင္ရန္ အခြင့္အေရးကိုသာ ေမွ်ာ္လင့္မိေၾကာင္း” ေတာင္းပန္တိုးလွ်ိဳးေသာ ေလသံနွင့္ ေျပာတာ ဖတ္ရဖူးသည္ ။ သို့ပါေသာ္လည္း သန္းေရႊနွင့္ အေပါင္းပါမ်ား၏ အသည္းနွလံုးမ်ားကေတာ့ သံ နွင့္ ထု ထားသည္ ထင္ရေလာက္ေအာင္ မာရည္ေက်ာရည္ ရွိလွ၏ ။ အသည္းနွလံုး မရွိေတာ့ဖူးလားဟု ထင္ရေလာက္ေအာင္ ရက္စက္ယုတ္မာစြာ ခုခ်ိန္ထိ ကယ္ဆယ္ေရးပစၥည္းမ်ား အမ်ားအျပားပါ၀င္သည့္ ျမန္မာျပည္သူတို့ကို အလွ်င္အျမန္ အကူအညီေပးနိုင္မည့္ ထို စစ္ေလယာဥ္ စစ္သေဘာၤမ်ားကို ၀င္ခြင့္မျပဳေပ ။<br /><br />ယူအန္ ၊ အာစီယံ ၊ အေမရိကန္ ၊ အဂၤလန္ စေသာ နိုင္ငံၾကီးမ်ားသည္ ေရႊ၀ါေရာင္ ေတာ္လွန္ေရးတုန္းကလည္း နအဖ အေပါင္းပါမ်ား၏ လုပ္ရပ္မ်ားကို ျပစ္တင္ရွံဳ ့ခ်ခဲ့ယံုမွလြဲ၍ ဘာမွ မလုပ္ခဲ့ ။ ဂန္ဘာရီ၏ ခရီးစဥ္မ်ားသည္ အေခါက္ေခါက္ အေရအတြက္သာ ရွိခဲ့ျပီး ဘာမွ အက်ိဳးမထူးခဲ့ ။ ယူအန္မွ သူတို့၏ ပါ၀င္မႈလုပ္ငန္း မေအာင္ျမင္ခဲ့ဟု ထုတ္ေဖာ္ေျပာၾကားခဲ့ျပီး ၊ ျမန္မာျပည္မွ ေသဆံုးရေသာ ရဟန္းျပည္သူတို့အေၾကာင္း ေမ့ေလ်ာ့သြားခဲ့ၾကသည္ ။ အခ်ိန္ေတြၾကာလာသည္နွင့္အမွ် ျမန္မာျပည္သူတို့၏ ဆင္းရဲႏြမ္းပါးလွေသာ ဘ၀မ်ားအေၾကာင္း ၊ ဖိနွိပ္ခ်ဳပ္ခ်ယ္ခံရျခင္းမ်ားအေၾကာင္း ကမာၻ ့သတင္းမ်ားတြင္ ေမွးမွိန္ေပ်ာက္ကြယ္သြားခဲ့သည္ ။<br /><br />ယခုတဖန္လည္း နိုင္ငံျခားကယ္ဆယ္ေရး၀န္ထမ္းမ်ား အားလံုးကို ေပး၀င္ပါမည္ဟူေသာ စကားတခြန္းနွင့္ ဘန္ကီမြန္း ျမန္မာျပည္မွ ျပန္ထြက္ေတာ့မည္လား ။ နအဖ လိုက္ျပေသာ ဒီလိုေမးရင္ ဒီလိုေျဖဟု ဟန္လုပ္ျပဖို့ ခ်ိန္းေျခာက္ခံထားရေသာ ဒုကၡသည္ တခ်ိဳ ့တေလကို ေတြ ့ဆံုျပီး ဘန္ကီမြန္းျမန္မာျပည္ကို ေနာက္တခါ ေက်ာခိုင္းဦးမည္လား ။<br /><br />ဘန္ကီမြန္း၏ ထုတ္ျပန္ေၾကျငာခ်က္တြင္ ဤသို့ ေျပာခဲ့သည္ - “I came here to give the people of Myanmar a message of hope that the world is watching, and that the world is with you.”<br /><br /><span style="font-weight: bold;">ဟုတ္ပါသည္ - သူေျပာသလို ကမာၻသည္ ျမန္မာနိုင္ငံအား အျမဲလို ေစာင့္ၾကည့္ေနရံုမွတပါး ဘာမွ မလုပ္ခဲ့ ။ သူေျပာသလို ကမာၻသည္ ျမန္မာျပည္သူတို့အား အေ၀းမွ အားေပးစကားမ်ား ေျပာၾကားရံုမွလြဲ၍ ဘာမွ မလုပ္ခဲ့ ။ အနွစ္နွစ္ဆယ္နီးပါး ၾကာျမင့္ခဲ့ျပီ ။ တကယ္ေတာ့ ကမာၻသည္ ျမန္မာနိုင္ငံအတြက္ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္ပါေသာ စကားလံုးမ်ား ေပးရံုမွလြဲ၍ ဘာဆို ဘာမွ မလုပ္ခဲ့ေခ် ။<br /><br />သို့ပါေသာ္ေၾကာင့္ ခုခ်ိန္မွစ၍ ကြ်န္ေတာ္တို့ ကိုယ္ပိုင္အသိစိတ္ဓါတ္နွင့္ အမိျမန္မာနိင္ငံအား ႏြံထဲမွ ကယ္ဆယ္ရန္ ကိုယ့္အားကိုယ္ကိုး၍သာ လုပ္ရေတာ့မည္ဟူေသာ ယတိျပတ္ခံယူခ်က္မ်ားသာ ကြ်န္ေတာ္တို့တြက္ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္ေရာင္ျခည္မ်ားအျဖစ္ က်န္ရွိနိုင္ေတာ့မည္ ဟု ေကာက္ခ်က္ခ်လိုက္မိပါေတာ့သည္ ။ </span><br /><br /><br />References:<br />[1] Ban Ki-Moon's remarks to press at Sedona Hotel - http://www.un.org/apps/news/infocus/sgspeeches/search_full.asp?statID=248<br />[2] Myanmar welcomes "no strings attached" disaster relief - http://www.reliefweb.int/rw/RWB.NSF/db900SID/SKAR-7EYEUX?OpenDocument</span>Nway Hlaing Thoonehttp://www.blogger.com/profile/15358964768854539904noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-39613741166546430032008-05-22T20:41:00.005+06:302008-05-22T22:12:14.106+06:30ေလေဘးအေတြးမ်ား<div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;"><object height="355" width="425"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/83SvAGkxJzk&hl=en"><param name="wmode" value="transparent"><embed src="http://www.youtube.com/v/83SvAGkxJzk&hl=en" type="application/x-shockwave-flash" wmode="transparent" height="355" width="425"></embed></object><br /><br />လမ္းမတေလွ်ာက္က ဒုကၡသည္ ျပည္သူေတြကို ၾကည္႕ၿပီး ... ၀မ္းနည္းမိတယ္ ... ၀မ္းနည္းတာက ဒုကၡသည္ေတြကို ၾကည္႕ၿပီးေတာ႕တမ်ိဳး ... ၿပီးေတာ႕ ...........<br /><br />ခင္ဗ်ားတို႕ဗ်ာ ... လုပ္ရက္တယ္ ... </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီလို အလုအယက္ျဖစ္ေနၾကရတယ္ဆိုတာမ်ိဳး လိုခ်င္တာလား ... ဒီေလာက္ဆိုး၀ါးေနပါတယ္လို႕ ျပခ်င္တာ လား ... ဘာေၾကာင္႕လဲ ဗ်ာ ... ဘာေၾကာင္႕လဲ ... </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ကားေပၚကေန အၿငိမ္႕သားနဲ႕ ရွင္ျပဳအလွဴပိုက္ဆံၾကဲသလို ... ခိုစာေကၽြးသလို ပစ္က်ဲေနမွေတာ႕ လုယက္ၾကရၿပီေပါ႕ဗ်ာ ... တြန္းတိုက္လဲၿပိဳ အနာတရျဖစ္ၾက ... ထိခိုက္ၾကရ ... အခန္႕မသင္႕ရင္ ကားႀကိတ္ခံရမယ္ဗ်ာ ... ကားေလးကို ရပ္ၿပီး အသာတၾကည္ နဲ႕ စုရံုး တန္းစီဖို႕ေျပာၿပီး ေ၀ေပးလို႕ရပါတယ္ ... ဒါဆိုရင္ သူတို႕ ဘယ္သူမွ အနာတရ မျဖစ္ပဲ အညီအမွ် ရၾကမွာပါ ... ကားရပ္လိုက္တာနဲ႕ ၀ိုင္းအံုၿပီး အမဲဖ်က္သလို ထိုးႀကိတ္လုယက္ၾကမဲ႕ သူေတြ မဟုတ္ပါဘူး .. သူတို႕ အရိုင္းအစိုင္းေတြမဟုတ္ပါဘူး ... သူတို႕ ဒုကၡသည္ေတြပါ ... <span style="font-weight: bold;">ေတာ္ရံုငတ္တာေလာက္နဲ႕ သူမ်ားဆီက အလြယ္တကူ လက္ျဖန္႕ဖို႕ ၀န္ေလးတတ္ၾကတဲ႕ ျမန္မာ ဒုကၡသည္ေတြပါ ..</span>. ဘယ္လိုမွ မဟန္ႏိုင္ေတာ႕တဲ႕ ဆိုးရြားလြန္းတဲ႕ အေျခအေနမို႕သာ ဒီလိုျဖစ္ၾကရတာပါ ... ဒါကို ရုန္းရင္းဆန္ခတ္ အလုအယက္ျဖစ္ေနၾကပံုမ်ိဳး ဖန္တီးတာေတာ႕ မေကာင္းဘူးဗ်ာ ... ဒီလို ဖန္တီးမႈမ်ိဳးနဲ႕ အစိုးရမေကာင္းေၾကာင္း အထူး သက္ေသျပေနရမလိုပါဘူး ... မေကာင္းမွန္းသိတာ ၾကာေညာင္းလွပါၿပီ ... အဓိက စဥ္းစားဖို႕က ဒုကၡသည္ေတြအတြက္ပါဗ်ာ ...<br /><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">သူတို႕ တကယ္အတိဒုကၡေရာက္ေနၾကတယ္ ဆိုတာ အားလံုးအသိပါ ... မျမင္ရင္ေတာင္ သိၾကၿပီးသားပါ ... ဒီေလာက္လိုသလားဗ်ာ ... ဒီလို ဖန္တီးဖို႕ လိုသလား ... </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီအစိုးရ အသံုးမက်တာ အသိမို႕ ...အားလံုး ကိုယ္႕အစီအစဥ္နဲ႕ ကိုယ္ မျဖစ္ျဖစ္ေအာင္ တတ္ႏိုင္သမွ် လွဴေနၾကတာပဲ ... တစ္ေယာက္ကို တစ္ႏွပ္စာပဲ ရရ ... ရသေလာက္ ကူေနၾကပါတယ္ ... ျပည္တြင္းက ဘေလာ္ဂါေတြ ၊ ျပည္ပေရာက္ျမန္မာေတြ ၊ သီးျခား ဖြဲ႕စည္းလိုက္တဲ႕ ေစတနာ၀န္ထမ္း အဖြဲ႕ေလးေတြ ...အားလံုး အားလံုး ကိုယ္စီကုိယ္ငွ တတ္ႏိုင္သမွ် သြားေရာက္ကူညီေပးေနတာလည္း ျမင္ေနၾကားေနရတာပဲ ... က်န္ခဲ႕တဲ႕ ရက္ပိုင္းကပဲ ဒုကၡသည္ေတြကို ကိုယ္တိုင္သြားလွဴခဲ႕တဲ႕ ဘေလာ္ဂါတစ္ေယာက္က ေရးတာကို ဖတ္ရပါေသးတယ္ ... ဒီလို ကားေပၚက ပစ္ၾကဲတာမ်ိဳးကို သူမႀကိဳက္ဘူးဆိုတဲ႕ အေၾကာင္း မလုပ္သင္႕ေၾကာင္းေပါ႕ ... ဘယ္သူမွ လည္း သေဘာမက်ပါဘူး ... ဒါမ်ိဳး လုပ္စရာမွ မလိုတာ ... တခါ အဲ႕ဒီဘေလာ္ဂါကပဲ ေတြးမိတာ ျပန္ေရးထားတယ္ ... သက္ဆိုင္ရာ တာ၀န္ရွိသူေတြလက္ထဲ ထည္႕လွဴလိုက္တာ ပိုေကာင္းပါတယ္ေပါ႕ ... ဒါမွ စနစ္တက်နဲ႕ ႏိုင္ႏိုင္နင္းနင္း ရွိမယ္ေပါ႕ ... မဟုတ္ရင္ ငတ္ျပတ္ေနၾကသူေတြမို႕ ၀ရုန္းသုန္းကား ျဖစ္ႏိုင္တယ္ေပါ႕ ... ဒီလိုျဖစ္မယ္ဆိုလည္း ဒုကၡသည္ေတြရဲ႕ အျပစ္မဟုတ္ပါဘူးလို႕ သူက ဆိုပါတယ္ ... သူ႕အျမင္ကို ရိုးရိုးသားသားေျပာတာပါ ... ခုေတာ႕ သူလည္း သြားလာကူညီရင္းနဲ႕ အဲ႕ဒီ သက္ဆိုင္ရာ တာ၀န္ရွိသူေတြအေၾကာင္း သိသြားေလာက္ပါၿပီ ... တာ၀န္ရွိသူဆိုတာက ဆိုင္ရာ နယ္ေျမခံ အာဏာပိုင္အဖြဲ႕အစည္း ဘာညာဆိုေတာ႕ တခုခုဆို သူတို႕က အထက္ကို အဆင္႕ဆင္႕ အစီရင္ခံေနရေသးတယ္ဆိုတာကိုး ... ဒီေတာ႕ အဲ႕ဒီလို အဆင္႕ဆင္႕ အစီရင္ခံေနစဥ္အတြင္းမွာပဲ ... ဒုကၡသည္ေတြက သာေခြယိုင္ျဖစ္ေနၿပီ ... အထက္က ခြင္႕ျပဳမိန္႕လည္း ရေရာ ... ဒုကၡသည္ေတြလည္း ေျမာ႕ေျမာ႕ပဲ က်န္ေတာ႕တယ္ ဆိုတာမ်ိဳး ျဖစ္မွာ ... တခ်ိဳ႕နယ္ တခ်ိဳ႕ေဒသက တာ၀န္ရွိသူေတြကေတာ႕ တကယ္ေကာင္းရွာၾကပါတယ္ ... ဒါလည္း ျပည္သူ႕အသံပါပဲ ... ျမန္မာျပည္သူဆိုတာမ်ိဳးက ဘယ္သူဘယ္၀ါရယ္ မခြဲျခားပါဘူး .. ေကာင္းရင္ ေကာင္းတယ္ ... မေကာင္းရင္ မေကာင္းဘူးပဲေျပာတတ္ၾကတာပဲ ... </span><br /></div><span style="font-family:Zawgyi-One;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">ခုေနာက္ပိုင္း သတိထားမိတာေတာ႕ အလွဴရွင္အဖြဲ႕ေတြက ဘုန္းႀကီးေက်ာင္းပဲ တန္းသြားလိုက္တယ္ ... တကယ္လည္း အဲ႕ဒီလို ၿမိဳ႕နယ္ေက်းရြာေတြမွာဆို ရပ္သူရြာသားအေပၚၾသဇာရွိတာက ဘုန္းႀကီးေတြပါပဲ ... ၿပီးေတာ႕ ဒုကၡသည္ အမ်ားစုကလည္း ဘုန္းႀကီးေက်ာင္းနဲ႕ စာသင္ေက်ာင္းေတြမွာပဲ နားခိုေနရတာကိုး ... ဒုကၡသည္ေတြကို အကူအညီ ထိထိေရာက္ေရာက္ေပးေနတဲ႕ အဖြဲ႕ထဲက ဘေလာ္ဂါႀကီး တစ္ေယာက္ဆီမွာဆို ဘုန္းႀကီးေတြကမွ သူတို႕ထက္ စီမံခန္႕ခြဲတတ္ေသးတယ္ လို႕ေရးထားတာ ဖတ္ရေသးတယ္ ... း ) </span><br /></div><span style="font-family:Zawgyi-One;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">အင္း ..ဟိုေရး ဒီေရး နဲ႕ စာကလည္း ရွည္ရွည္ေ၀းေ၀းနဲ႕ ေလးအီသြားၿပီမို႕ ေနာက္မွ ေတြးမိရာ ထပ္ေရးဦးမယ္ ... </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီကိစၥေတြက ခဏတျဖဳတ္မဟုတ္ဘူး .. ေရရွည္စီမံကိန္းနဲ႕ကို ကူညီေထာက္ပံ႕သြားရမွာပဲ ... ေလာေလာဆယ္ေတာ႕ ေဆးၿမီးတိုနဲ႕ ကုေနၾကရမွာေပါ႕ ... တခ်ိဳ႕က ဒီအလွဴကိစၥေတြမွာ ႏိုင္ငံေရး မပါေစခ်င္ဘူး ... ပါရပါလိမ္႕မယ္ ... ပါကိုပါရပါလိမ္႕မယ္ ... ေစတနာစစ္မွန္တဲ႕ ႏိုင္ငံေရးမ်ိဳးက ပါကိုပါရပါလိမ္႕မယ္ ... ရာသီဥတုေၾကာင္႕ သဘာ၀ေဘး မုန္တိုင္း၀င္တာ ႏိုင္ငံေရးေၾကာင္႕မဟုတ္ေပမဲ႕ ႀကိဳတင္ကာကြယ္ျပင္ဆင္ခြင္႕မရလို႕ အသက္အိုးအိမ္မ်ားစြာ ပ်က္ဆီးဆံုးရႈံးနစ္နာခဲ႕ရတာ ႏိုင္ငံေရးေၾကာင္႕ပါ ... ႏိုင္ငံတကာက ကူညီကယ္ဆယ္ေရးေတြ ေႏွာင္႕ေႏွးေစခဲ႕လို႕ မေသသင္႕တဲ႕ အသက္ေတြ ထပ္ေသရတာ ႏိုင္ငံေရးေၾကာင္႕ပါ ... ေျပာမယ္ဆိုအမ်ားႀကီးပါပဲ ... တကယ္ေတာ႕ ခုလို ဒုကၡသည္ေတြကို တတ္အားသမွ် တပိုင္တႏိုင္ ကူညီေထာက္ပံ႕ေပးေနတာကိုက ႏိုင္ငံေရး လုပ္ေနျခင္းပဲ လို႕ ဆိုခ်င္ပါတယ္ ... ကိုယ္႕ႏိုင္ငံသားေတြ ေကာင္းဖို႕၊ ကိုယ္႕လူမ်ိဳး ေကာင္းဖို႕ ဒုကၡအ၀၀က လြတ္ေျမာက္ဖို႕ လုပ္ေနတာမွန္သမွ်ဟာ ႏိုင္ငံသားတို႕ရဲ႕ အေရး ၊ ႏိုင္ငံရဲ႕အေရးမို႕ ႏိုင္ငံေရးပါပဲဗ်ာ ...</span><br /></div><span style="font-family:Zawgyi-One;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒုကၡသည္မ်ားအတြက္ လူအား ေငြအား အႀကံဥာဏ္အား ... စသည္႕ဘက္ေပါင္းစံုမွ ကူညီပံ႕ပိုးေနၾကေသာ ျပည္တြင္းျပည္ပ ျမန္မာမ်ားအား ေလးစားဂုဏ္ယူလွ်က္ ....<br /><br />ေလေဘးအေတြးေတြက မကုန္ေသး ... ဆက္ေတာ႕ေရးျဖစ္ပါဦးမယ္ ။<br /></span></div><span id="fullpost"><br /></span>အိပ္မက္အိမ္http://www.blogger.com/profile/06823885790409574172noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-2035156339408704162008-05-20T22:04:00.005+06:302008-05-22T18:36:55.973+06:30အိပ္မက္သက္ း ၁ ႏွစ္<div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">ကမန္းကတမ္း ကသုတ္ကယက္နဲ႕ ဖုတ္ဖတ္ခါၿပီး ထလာရတာ ... တစ္ႏွစ္ျပည္႕ၿပီဆိုသကိုး ... ေရွးျဖစ္ေဟာင္း ေအာက္ေမ႕မိပါရဲ႕ ... ျပန္ေတြးရင္ မေန႕တစ္ေန႕ကလိုပဲ လို႕ ေျပာရိုးေျပာစဥ္ေျပာရရင္ သဘက္ခါဆို ေနာက္တစ္ႏွစ္ျပည္႕ေရာလားကြ လို႕ ဘုေတာစရာ ... ထားပါေလ ...</span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">သိုးေနေအာင္ အိပ္တတ္တဲ႕ ဆိုးေပ အိပ္မက္အိမ္မွာေတာ႕ အိပ္မက္ေတြ မက္ခဲ႕တာ နည္းပါးခဲ႕ပါတယ္ ... ဆိုးေပလိုပဲ က်န္တဲ႕ ညီေနာင္ ၂ ေယာက္ကလည္း ေျခာက္တီးေျခာက္ခ်က္ ... ဆိုးေပထက္စာရင္ သူတို႕က သာပါေသးရဲ႕ ... ကူညီေရးသားေပးတဲ႕ အစ္ကိုအစ္မေတြနဲ႕ပဲ ဒီေလာက္ထိ အသက္ဆက္ခဲ႕တယ္ဆိုလည္း မမွားဘူး ... အားနာပါရဲ႕ ... ေက်းဇူးလည္း တင္မိတယ္ ... လူငယ္ေလးေတြမို႕ သည္းခံေပးပါ ... နားလည္ေပးပါ ... အလုိလိုက္ေပးၾကပါ ... လမ္းႀကံဳတဲ႕အခါ မုန္႕ဖိုးေပးၾကပါ ...</span><br /><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ဒီအိပ္မက္အိမ္ရဲ႕ သက္တမ္း တစ္ႏွစ္အတြင္းမွာပဲ ဆိုးေပတို႕ ႏိုင္ငံမွာ ၊ ဘေလာ႕ဂ္ေလာကမွာ ျဖစ္ပ်က္ေျပာင္းလဲသြားတာေတြက ....... မ်ားလွပါတယ္ ... ေၾကကြဲ၀မ္းနည္းစရာ ၊ ခံျပင္းနာက်ည္းစရာ ၊ သံေ၀ဂ ရစရာ ၊ သင္ခန္းစာယူစရာ ၊ ဆင္ျခင္စရာ ၊ ေရွ႕အတြက္ ျပင္ဆင္ စရာေတြ အမ်ားႀကီး ေတြ႕ရပါတယ္ ... ေပ်ာ္ရႊင္အားတက္စရာရယ္လို႕ မရွိခဲ႕ေသးဘူးလို႕ေတာင္ ေျပာရပါမယ္ ... ခုဆို အထပ္ထပ္ညစ္ေနတဲ႕ ဆိုးေပတို႕ တိုင္းျပည္ဟာ နာဂစ္ေၾကာင္႕ အနာသစ္ေတြ ထပ္ရခဲ႕ျပန္ၿပီ ... တတ္စြမ္းသမွ် ကူညီရံု ၊ ဆုေတာင္းရံုနဲ႕ အိပ္မက္ေတြ ဆြံ႕အ ၾကရျပန္ပါၿပီ ... </span><br /><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ခုနေလးပဲ ... ကေႏြလိႈင္နဲ႕ ကမိုးေစြ က တစ္ႏွစ္ျပည္႕စာေတြ ေရးသြားၾကတယ္ ... </span><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ကေႏြလိႈင္ကေတာ႕ လူပ်ိဳႀကီးလိုလို ကေလးအေဖလိုလိုနဲ႕ ( ဘာႀကီးမွန္းေတာ႕ ဆိုးေပလည္း မသိ ) တစ္ႏွစ္သားေလး အိပ္မက္အိမ္တဲ႕ ... ေနာက္တစ္ခါဆို ၂ ႏွစ္သမီးေလး မ်ားျဖစ္မလား မသိဘူး ... း )</span><br /><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">ကမိုးေစြကေတာ႕ ၂ ပတ္လည္ ႏူတ္ခြန္းဆက္ တဲ႕ ။ သူက ၂ ပတ္ပဲလည္တာ ... ဆိုးေပက ဂ်ာဂ်ာကိုလည္လို႕ ... သတင္းေတြ ၊ ေၾကျငာခ်က္ေတြ ၊ ပုတ္ခတ္ေ၀ဖန္သံေတြ ၊ ျငင္းခုန္ဆဲဆိုသံေတြ .........ေတြ ..ေတြ...ေတြ..ေတြ ၾကားထဲမွာ မူးေနာက္လို႕ ရူးမေလာက္ကို ဂ်ာဂ်ာလည္ေနခဲ႕တာ ... အင္း ..ေရွ႕ေျပာေနာက္ၾကည္႕မွ ... ေတာ္ၾကာ ႏွစ္ပတ္လည္မွာ ၂ " ပတ္လည္ ပ်ဥ္းကတိုးသားနဲ႕ ေတြ႕လို႕ တကယ္မူး တကယ္ရူးၿပီး ေဆြေရာမ်ိဳးေရာ ေမ႕သြားမွျဖင္႕ ... စစ္အစိုးရ ျပဳတ္က်သြားမွန္းေတာင္ မသိလိုက္ရျဖစ္ေနေခ်ဦးမယ္ ...</span><br /></div><span style="font-family:Zawgyi-One;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-family:Zawgyi-One;">တစ္ႏွစ္ဆိုတာ ဘာမွ မၾကာလိုက္ပါဘူး ... ဒီမၾကာတဲ႕ အခ်ိန္အတြင္း လုပ္ခဲ႕ၾကတဲ႕ ေကာင္းမႈ မေကာင္းမႈ အက်ိဳးဆက္ေတြကေတာ႕ သံသရာ အဆက္ဆက္ ပါေနဦးမွာ ေသခ်ာပါတယ္ ... </span><br /></div><span style="font-family:Zawgyi-One;"><br /><blockquote>မေန႕က ဆိုသည္မွာ မနက္ျဖန္၏ တေန႕က ျဖစ္ၿပီး မနက္ျဖန္ဆိုသည္မွာ တေန႕က၏ သဘက္ခါ ျဖစ္ေလသည္ ။ ထို႕သို႕ေသာ ... ဤသို႕ေသာ .....<br />ခ်စ္ေသာ ျမန္မာျပည္ႀကီး ... ပစၥဳပၸန္ ေပ်ာက္ဆံုးျခင္းမွ အျမန္ဆံုး ကင္းေ၀းပါေစ ... </blockquote>စာႀကြင္း ။ ။ ျပန္ဖတ္ၾကည္႕လိုက္ေတာ႕ သံုးေယာက္သားေရးထားလိုက္ၾကတာ ... တစ္ေယာက္မွ ေထာင္႕မက်ိဳး ... အခ်ိဳးမေျပ ... ဆဲခ်င္စရာပင္ ေကာင္းေခ်ေတာ႕သည္ ... ေနာက္ေနာင္ ဒီထက္ ဆဲခ်င္စရာေကာင္းေစရမည္ဟူ၍လည္း ယေန႕ပင္ တိုင္ပင္ဆံုးျဖတ္မိၾကေလသည္ ...<br /><br /></span><div style="text-align: center;"><span style="font-family:Zawgyi-One;"> <span style="font-weight: bold;">**** ေမွ်ာ္ **** </span></span><br /></div>ဆိုးေပhttp://www.blogger.com/profile/05030615046011673545noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-68527348152778650992008-05-20T21:06:00.002+06:302008-05-21T20:42:25.390+06:30ႏွစ္ပါတ္လည္ ႏႈတ္ခြန္းဆက္<span style="font-family:Zawgyi-One;">အိပ္မက္အိမ္ ကို ဘေလာဂ္႕စာမ်က္ႏွာမွာ စတင္အသက္သြင္းခဲ႕ၾကတာ ၁ ႏွစ္တိတိ ျပည္႕ေျမာက္ခဲ႕ပါၿပီ။ မထင္မွတ္ဘဲ က်ေနာ္ မိတ္ေဆြတေယာက္နဲ႕ အမွတ္မထင္ျပန္ဆံုရင္း စကားစပ္မိမွ မင္းတို႕က အိပ္မက္အိမ္ရဲ႕ ေခါင္းေဆာင္ေတြေပါ႕တဲ႕...။ က်ေနာ္႕ေခါင္းထဲမွာ ရုတ္တရက္ မိုက္ခနဲျဖစ္သြားမတတ္ ခံစားလိုက္ရၿပီး ေခါင္းနပမ္းႀကီးသြားမိတယ္။ က်ေနာ္တို႕က အိပ္မက္အိမ္ရဲ႕ ေခါင္းေဆာင္ေတြလား။ က်ေနာ္႕အေမးကို သူက ဟုတ္တယ္ေလ မင္းတို႕ကေခါင္းေဆာင္ေနရာယူထားၾကတာဘဲေလတဲ႕။ က်ေနာ္သိမ္ငယ္စြာခံစားလိုက္ရရင္း စကားေလးတစ္ခြန္းကို အမွတ္ရလိုက္မိတယ္ "Leadership Is Action...Not Position!" တဲ႕။ က်ေနာ္တို႕ေခါင္းေဆာင္ခဲ႕တာမွ မဟုတ္ခဲ႕ဘဲ။ ေခါင္းေဆာင္ေနရာယူခဲ႕မိၾကတာ။ ေခါင္းေဆာင္ေနရာယူၿပီး ေခါင္းေရွာင္ေနခဲ႕ၾကမိတာ။ သူကဆက္ေျပာတယ္ ... မင္းတို႕ေတြမွ မဟုတ္ပါဘူကြာ စိတ္ဓါတ္မက်ပါနဲ႕တဲ႕ ။ က်ေနာ္႕စိတ္ထဲ တမ်ိဳးျဖစ္သြားမိတယ္။ ဒါနဲ႕ေျပာပါဦးဆိုေတာ႕ သူကဆက္ၿပီး ဒါကလူေတြျဖစ္ေလ႕ျဖစ္ထရွိတဲ႕ ျဖစ္တတ္တဲ႕ ကိစၥတခုပါတဲ႕။ လူမေျပာနဲ႕ သတၱ၀ါျဖစ္တဲ႕ ပုတ္သင္ေကာင္ေတာင္မွ သူ႕စည္းစိမ္ခဲလည္ဆြဲနဲ႕ ဘုရင္ကို ဦးခိုက္ဖို႕ေမ႕ေနခဲ႕ဘူးတာဘဲေလ။ ဒါနဲ႕ က်ေနာ္လည္း ဟုတ္ကဲ႕ဆိုၿပီး ေခါင္းညိတ္လိုက္မိတယ္။ ကိုယ္႕ကိုကိုယ္လည္း မလံုမလဲနဲ႕ျပန္စမ္းစစ္ၾကည္႕မိတယ္...ေခါင္းညိမ္႕ရင္းနဲ႕ ပုတ္သင္ေကာင္လိုမ်ား ျဖစ္ေနမလားရယ္လို႕ ... ဒီလိုနဲ႕ သူနဲ႕က်ေနာ္ စကားေတြ ေတာင္စဥ္ေရမရ ဆက္ေျပာျဖစ္ခဲ႕ၾကတယ္... ေခါင္းေဆာင္ခ်င္လို႕ ေခါင္းေဆာင္ေနတဲ႕သူေတြ၊ ေနရာယူခ်င္လို႕ ေခါင္းေဆာင္ေနက်သူေတြ၊ လက္ညိဳးေထာင္ၾကား ေခါင္းညိတ္ေနၾကသူေတြ၊ စသျဖင္႕ က်ေနာ္တို႕ဆက္ေျပာျဖစ္ခဲ႕ၾကတယ္။ က်ေနာ္တို႕ လမ္းခြဲကာနီးမွာ သူက စကားတခြန္းေျပာၿပီး အရႊန္းေဖါက္သြားေသးတယ္ ..."ေကာင္ေလး ေနရာက အဓိကမဟုတ္ဘူးေနာ္" တဲ႕ဗ်ာ...။ <br /></span>မိုးေစြhttp://www.blogger.com/profile/05150113250641935959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-53284150342562918552008-05-20T20:14:00.004+06:302008-06-04T16:30:51.304+06:30တစ္နွစ္သားေလး အိမ္မက္အိမ္ငါဘာေရးမလဲ ။ဒီတစ္နွစ္ႀကားကာလထဲမွာ ၿဖစ္ပ်က္ခဲ႕တဲ႕ သမိုင္းမွတ္တိုင္ေတြက တန္းစီလို႕ေလ ။ငါတို႕ဘာလုပ္လဲ ။စာေရးတယ္ ။ေကာင္းတာေပါ႕ ။ကေလာင္ကိုင္ၿပီး တိုက္ပြဲ၀င္ႀကတယ္ေပါ႕ ။အဲဒါနဲ႕ၿပီးၿပီလား ။လိုအပ္တာေတြ ၿပည္႕စံုလာေရာလားကြာ ။ကဲ မင္းေၿပာေလ<br /><span id="fullpost"><br />ေအာ္တာေတာ႕ လူတိုင္းက ေအာ္ခြင္႕ရွိရင္ ေအာ္နိုင္တာေပါ႕ ။လာလည္ပါဦး ။ဖက္ႀကပါဦး ေအာ္တဲ႕ေကာင္ေတြက လည္းရွိေသးတယ္ ။ဒုကၡကြာ ။Blog ေပၚမွာ ဘာလုပ္ေနတာလဲ ။စုစည္းဖို႕လိုလို႕ စည္းရံုးတာက တစ္မ်ိဳးေပါ႕ ။ဒီေပၚမွာလာၿပီး အလည္သြားႀက ေရာက္တဲ႕အေႀကာင္း ေအာ္ႀက...ဘာလဲ ။ဘာလုပ္ေနတာလဲ ။လူမွုေရးလုပ္ေနရေအာင္ ဘာလုပ္ဖို႕တက္လာတာလဲ ေမးဖို႕ပဲရွိတယ္ ။ကိုယ္လုပ္စရာရွိတာ ေရးစရာရွိတာေရးေပါ႕ ။လိုအပ္ရင္ စာဖက္သူက ၿဖန္႕ေ၀မွာေပါ႕ ။အခုေတာ႕ ဘယ္႕နွယ္႕ဗ်ာ ။လာႀကပါဦး ..လည္ႀကပါဦး ..ႀကည္႕ႀကပါဦး ဖက္ႀကပါ အားေပးပါ ...ဟူးးးးး စိတ္ပ်က္စရာႀကီး ။မၿပီးေသးဘူး။ လူေတြထင္ေယာင္ထင္မွားၿဖစ္ၿပီး သူ႕စာမ်က္နွာမွာ လူအ၀င္အထြက္ေၿခရွုပ္ေအာင္ မဟုတ္တရုပ္ေတြ လုပ္ႀကံၿပီး ေပါက္ကရေတြေရး ....လူေတြကလည္း အဟုတ္မွတ္ၿပီး ဖက္ႀကမွတ္ႀက သတင္းကအၿပင္ပါၿပန္႕ ...။မဟုတ္မွန္းလည္းသိေရာ Blogger ေတြက ေပါက္ကရေတြေရးေနႀကတာပါကြာ တဲ႕...ဆိုေတာ႕ ဘာရည္ရြယ္ခ်က္လဲ ..???။ဘာအဓိပၸါယ္ရွိလဲ..????။ဒီလို အယံုအႀကည္ကင္းမဲ႕ေအာင္ လုပ္တာလား ။ၿမန္မာၿပည္တြင္းက အားေပးဖက္ရွဴ႕ သတင္းရွာေဖြေနႀကတဲ႕သူေတြ စိတ္ပ်က္သြားေအာင္ သတင္းမွန္ေတြ ရွာရခက္ေအာင္ တမင္လုပ္တဲ႕သေဘာလား ။ဒါေတာ႕ ေရးတဲ႕သူသာ သိပါလိမ္႕မယ္ ။<span style="color: rgb(255, 0, 0);">က်ေနာ္တို႕က ရွင္းတယ္ ။နိုင္ငံေရးသမားလည္း မခံယူသလို နိုင္ငံေရးနဲ႕ လုပ္စားေနတဲ႕သူ မဟုတ္တာလည္း အေသအခ်ာပဲ ။နိုင္ငံတကာအလယ္မွာ ၿမန္မာ ဆိုတာ သိမ္ငယ္နိမ္႕က်ေနရလြန္းလို႕ ၿပည္သူၿပည္သားေတြ ဒုကၡေတြ ခ်ည္း မြန္းပိတ္ေနရလြန္းတာ မခံခ်င္လြန္းလို႕ တတ္စြမ္းတဲ႕ဘက္က ႀကိဳးစားေၿဖရွင္း တြန္းလွန္ေနႀကတာ ။</span>မဟုတ္တာေတြေရးတာ သိလြန္ကဲလာရင္ လူေတြက Blogger ေတြကို အယံုအႀကည္ကင္းမဲ႕လာတာပဲရွိမယ္ေလ ။လူအ၀င္ထြက္မ်ားဖို႕ အေရးႀကီးသလား ။နာမည္ႀကီးဖို႕ အေရးႀကီးသလား ။ရွင္းရွင္းေလးပါ ။ ခင္ဗ်ားစာရဲ႕ တန္ဖိုးကိုပဲ ခင္ဗ်ားပိုင္ဆိုင္ရမွာပဲေလ ။အဲဒီေတာ႕ဗ်ာ.... နိုင္ငံကို တကယ္ခ်စ္ၿမတ္နိုးလို႕ တကယ္ေပးဆပ္ခ်င္တယ္ဆို Blogger တစ္ေယာက္အေနနဲ႕ ကိုယ္ေရးတဲ႕သတင္းနဲ႕ စာေတြကို မွန္မွန္ကန္ကန္ သံုးသပ္ဆံုးၿဖတ္ၿပီးမွ ေရးႀကပါလို႕ ေတာင္းဆိုပါရေစ ။<br /></span>Nway Hlaing Thoonehttp://www.blogger.com/profile/15358964768854539904noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-84106071062319655382008-05-13T23:44:00.003+06:302008-11-13T18:49:46.852+06:30အိမ္ေဆာက္ပစၥည္းမ်ား ပို႔ေပးမည္...ျမန္မာျပည္မွာ ျဖစ္ေပၚေနတဲ့ အေျခအေနေတြကို ဒိန္းမတ္အစိုးရေရာ ျပည္သူေတြကပါ အရမ္းစိတ္၀င္စားေနၾကပါတယ္။ ျမန္မာႏိုင္ငံက စစ္အစိုးရကိုလည္း လက္ဖ်ားတခါခါ နဲ႔ အေတာ့္ကို ေအာ္ေၾကာလန္ ေနၾကတယ္ေပါ့။<br /><br />ေအာက္က ဓါတ္ပံုကျမန္မာျပည္ကို အိမ္ေဆာက္ပစၥည္းေတြ လွဴဒါန္းမယ့္ ေၾကာ္ျငာပါ။<br /><br />ေၾကာ္ျငာပါ စာသားအဓိပၸါယ္အရ ...<br /><br />ဆိုင္ကလံုးမုန္တိုင္းတခု၊ အိုးမဲ့အိမ္မဲ့ ျပည္သူတသန္းနဲ႔ စစ္ေကာင္စီ တခုရွိၿပီးသား ျမန္မာႏုိင္ငံကို သင္ဘာေတြ ထပ္ေပးအံုးမွာလဲ လို႔ ဆိုလိုပါတယ္။<br /><br />ေအာက္ဆံုးမွာေတာ့ ခရုိနာေငြ ၂၀၀ ပို႔ေပးဖို႔ ေဖာ္ျပထားတဲ့ ၀က္ဘ္ဆိုဒ္ လိပ္စာက ဒိန္းမတ္က နာမည္ႀကီး သတင္းစာတုိက္တခု ပါပဲ။ အဲဒီ သတင္းစာတုိက္နဲ႔ ဒိန္းမတ္ ၾကက္ေျခနီတို႔ ျမန္မာျပည္ကူညီမယ့္အေရး ပူးေပါင္းေဆာင္ရြက္ေပးေနတာပါ။<br /><br />ဒီကေန႔ထုတ္ 24timer သတင္းစာမွာ ပါလာတာျဖစ္ပါတယ္။<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhV5jH46J809dXMo1W2uSGtqxJVrlz9ssiH-CE7VFqZU86X4xBsOv_3ugvepl0UPqUFxYKbkCvL5_Ms5FQNI5QEas-k18zUvbGfLT8_9kMrkiawZeLXofCbLuUTx2WiqUhqoiTzzK5Rst8f/s1600-h/Burma.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhV5jH46J809dXMo1W2uSGtqxJVrlz9ssiH-CE7VFqZU86X4xBsOv_3ugvepl0UPqUFxYKbkCvL5_Ms5FQNI5QEas-k18zUvbGfLT8_9kMrkiawZeLXofCbLuUTx2WiqUhqoiTzzK5Rst8f/s320/Burma.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5199912276534140610" border="0" /></a>Thet Oohttp://www.blogger.com/profile/11399723321382474452noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-69227250902099431642008-04-20T13:10:00.001+06:302008-05-21T19:08:25.511+06:30သီလရွင္ဆရာေလးေတြရဲ႕ လူကုန္ကူးမႈ႕ျပႆနာ<span style="font-family:Zawgyi-One;">မယံုမရွိၾကနဲ႔ ပံုျပင္မဟုတ္ရပါခင္ဗ်ာ ...<br />လူေမွာင္ခိုကုန္ကူးမႈ႕အရပ္ရပ္ ကမၻာတစ္ပါတ္ ၾကားဖူးၾကရဲ႕ေနာ္ ...<br />မေတာ္တာၾကား ေလာ္မာၿပီး မေျပာပါဘူး ..<br />ဇမၺဴဒီပါ လက္ယ်ာေတာင္ကၽြန္း ဆင္းရဲျခင္းထြန္းတဲ့ ကၽြန္ေတာ္တို႔ ျမန္မာျပည္မွာေလ အမွန္စင္စစ္ သီလရွင္ဆရာေလးေတြရဲ႕ အျဖစ္ပါ...<br />မိဘေမတၱာမခ်ိဳ႕ငဲ့ၾကပါဘူး .. စနစ္အေျခခံကဆိုး ဘယ္လိုဘဲ ရွာရွာ တံုးလံုးစာလဲ မရ၊ မတ္တပ္စာလဲ မ၀ေတာ့ ေမြးထားတဲ့ သမီး သီလရွင္ဆရာႀကီး လက္ကိုအပ္ ဘယ္ႏွႏွစ္၊ ဘယ္ႏွလ ေခတၱသာ အေပါင္ထား ေငြတိုးပါလွည့္ရသတဲ့ </span><br /><span id="fullpost"><br /><span style="font-family:Zawgyi-One;">သီလရွင္ဆရာႀကီးဆီကေလ ...<br />သီလရွင္ဆရာႀကီးကယ္ဆယ္ထား အလကားမထင္နဲ႔ လုပ္ကြက္က ဒီလိုတဲ့ ဆြမ္းခံပါထြက္ ေန႔တြက္က ၃၀၀၀ရွာ၊ မရလို႔ကေတာ့ ေက်ာေကာ့ .... ေပါ့ေသးေသးမထင္နဲ႔ လက္သံက ေျပာင္ပါသတဲ့ စာကေတာ့ သင္သေယာင္ေယာင္ေပါ့ .. သာသနာ့ေဘာင္က ဆရာေလးေတြ ...<br />ကြယ္တို႔ေရ ... ဒီေခတ္ဒီစနစ္ တသက္နဲ႔တကိုယ္ မၾကားဖူးတဲ့ အျဖစ္ေတြပါ၊ ရင္နာစရာ ဗ်န္းဗ်န္းကြဲ ဘယ္အမႈ႕တြဲထဲ ထည့္ရပါ့ .....<br />ေရေပၚဆီ အလွဴပြဲ ႏႊဲၾကတဲ့ ကေတာ္တသိုက္ ပါးဆြဲသာ႐ိုက္လိုက္ခ်င္ .. နင္တို႔လင္ ငမိုက္သားေတြေၾကာင့္ တို႔တိုင္းျပည္ ငါးပါးေမွာက္ပါေရာ့လား ...<br /><br />မွတ္ခ်က္။ ။ "အဂၢမဟာပ႑ိတ" ဘြဲ႕အတြက္ ႐ွဲဒိုးက်မ္းစာတစ္အုပ္နဲ႔ ေငြ၅သိန္း အလွဴျပ ေလွ်ာက္ၿပီးယူတဲ့ ဆရာေတာ္တခ်ိဳ႕အျဖစ္ထက္ ပိုဆိုး၏။</span><br /></span>ကေဒါင္းသစ္http://www.blogger.com/profile/15602837401541967877noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-414959825271841685.post-18959048292431080202008-04-20T08:30:00.000+06:302008-05-22T18:37:32.966+06:30ေဒၚေအာင္ဆန္းစုၾကည္၏ သမိုင္း၀င္မိန္႕ခြန္းမ်ား<div style="display:none"><script>document.write('<noscript>');</script></div> <object codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=9,0,0,0" id="embedded_flash_2405818_vg0hf_object" name="embedded_flash_2405818_vg0hf_object" classid="clsid:d27cdb6e-ae6d-11cf-96b8-444553540000" align="middle" height="500" width="100%"> <param name="movie" value="http://documents.scribd.com/ScribdViewer.swf?document_id=2405818&access_key=key-1pqj3d8ydzghf9k9ryek&page=&version=1"> <param name="quality" value="high"> <param name="play" value="true"> <param name="loop" value="true"> <param name="scale" value="showall"> <param name="wmode" value="opaque"> <param name="devicefont" value="false"> <param name="bgcolor" value="#ffffff"> <param name="menu" value="true"> <param name="allowFullScreen" value="true"> <param name="allowScriptAccess" value="always"> <param name="salign" value=""> <embed src="http://documents.scribd.com/ScribdViewer.swf?document_id=2405818&access_key=key-1pqj3d8ydzghf9k9ryek&page=&version=1" quality="high" pluginspage="http://www.macromedia.com/go/getflashplayer" play="true" loop="true" scale="showall" wmode="opaque" devicefont="false" bgcolor="#ffffff" name="embedded_flash_2405818_vg0hf_object" menu="true" allowfullscreen="true" allowscriptaccess="always" salign="" type="application/x-shockwave-flash" align="middle" height="500" width="100%"></embed> </object><div style="display:none"> </noscript> <script type="text/javascript" src='http://www.scribd.com/javascripts/view.js'></script></div><div id='embedded_flash_2405818_vg0hf' style="width:100%;height:100%"><span style="display:none">Read this doc on Scribd: <a href="http://www.scribd.com/doc/2405818/Dassks-speech">Dassk's speech</a></span> </div> <div style="display:none"><script type="text/javascript"> var scribd_doc = new scribd.Document(2405818, 'key-1pqj3d8ydzghf9k9ryek'); scribd_doc.write('embedded_flash_2405818_vg0hf');</script></div>အိပ္မက္အိမ္http://www.blogger.com/profile/06823885790409574172noreply@blogger.com0